Pálte s reklamami do análneho otvoru!!!

Listopad 2007

Real enemies... or not? - IX.

21. listopadu 2007 v 15:47 | Z. |  Real enemies... or not?
Opět se omlouvám, že mi to tak dlouho trvalo, ale je tady pokračování. Mimochodem, chtěla jsem ho sem dát už včera, ale stávkoval net. Ano, uhodli jste kdopak je to vyruší, ale zbytek už si přečtěte sami. Mám skvělou náladu (jajami a Pip ví proč), takže s touhle náladou přišla i ta chuť psát a nové nápady. Z čehož vyplývá, že pokračování bude brzy a začala jsem novou story, která se tu už brzy objeví. Možná se vám zrovna tenhle díl bude zdát až moc kýčovitý, ale u mě se takhle dobrá nálada neobjevuje často a hned se to odráží i na psaní. Díky všem co sem chodí a moc díky těm, kteří tu za sebou nechají i komentář, vážně to moc potěší. Thanks! Z.
Gerard's POV
,,Nancy!" vykřikl vedle mě, tedy teď spíš na mě, Frankie, ještě dřív, než jsem se stihl probrat.
,,Co tady děláš?" zeptal jsem se na docela hloupou otázku.
,,Já? J-já? To bych se měla ptát spíš já nemyslíš?" houkla na mě a nespouštěla z nás pohled. Až pak mi došlo, že Frank na mě pořád sedí. Zvedl se a oba dva jsme váhali, nikdo z nás nevěděl co říct.
,,A co chceš slyšet? Všechno si viděla ne?" odpověděl Frankie otázkou a vlastně měl pravdu. Co bychom jí tu měli vysvětlovat?
,,No ale… Na začátku tábora to vypadalo, že vy dva se nenávidíte. A teď.." zmlkla a to bylo snad poprvé, co jí došla slova.
,,Lidi se mění," zněla moje reakce, ale dál už jsem v téhle debatě nehodlal pokračovat. Jen jsem se potřeboval v něčem ujistit.
,,Nancy?"
,,Ano?"
,,Neřekneš to nikomu, viď?" Sklopil jsem hlavu a čekal co řekne.
,,Ne, ale… Dávejte si na to před dětma pozor, těžko bych to pak vysvětlovala rodičům."
Ani jsem nečekal, že to půjde tak snadno, ale šlo. Byla to prostě Nancy a tu jsem od prvního dne měl zafixovanou jako chápavou, sympatickou holku. Kdyby nás našel někdo jiný… Ale tyhle myšlenky jsem zahnal a radši jsem se podíval na Nancy, jestli se nemá k odchodu.
,,No jo, nebudu rušit. Navíc, jak už jste si asi všimli, já tam mám taky společnost. Teď tu buďte, ale do hodiny budete v chatce, jo?" V duchu jsem si oddechl, i když to možná bylo slyšet nahlas.
,,Jasně. Ale myslím, že v chatce budeme dřív. Tam je teplo," dořekl jsem a poslednímu slovu jsem se musel zasmát. Nebyl jsem sám, uviděl jsem Frankovo zářivý úsměv vedle sebe.
Jo a… vezmem to druhou stranou, přeci se nebudeme rušit navzájem, že?" Koukl jsem se ještě na Nancy, ale ta už od nás byla docela daleko. Jedině dobře.
Frank's POV
Snad ještě nikdy jsem si tak neoddechl. Na tohle kdyby přišel někdo jiný, mohli bychom dopadnout o moc hůř. A když se mi vybavilo, co by na to asi tak řekli rodiče, brrr, jen to ne. Popadl jsem Gerarda za ruku a za chvíli jsme byli v chatce. Gerard otočil klíčem v zámku a zase jsme byli sami dva.
,,To bylo o fous," vydechl Gerard a sedl si ke mně na postel.
,,To jo, ale všechno je v pořádku," zasmál jsem se a pohladil ho po tváři.
,,Není ti horko?" zeptal se a přitom mě svlékal už jen tím jeho pohledem.
,,Docela jo," ušklíbl jsem se a přejel mu jazykem po ušním lalůčku.
,,Tak s tím bychom měli něco udělat," šeptal a přitom mi začal svlékat triko a kalhoty.
,,Počkej." Navím, proč jsem to najednou utnul, ale Gerard nevypadal zas tak překvapeně.
,,Copak?" zeptal se, ale nechal svou ruku na mém stehně.
,,Já nevím, ale.. Nemysli si, že to nechci, jen.. máme tu na táboře ještě dost času. Nemohli bysme dneska.. Třeba si povídat a mazlit se… Mám pocit, že tě pořádně neznám a už spolu.. to.. Chápeš?"
,,Frankie, miluju tě. Pro tebe cokoliv," řekl tu větu tak nádherně.
,,Ale nemusíš-"
,,Cokoliv," zopakoval a já se v tu chvíli cítil zase tak šťastný.
Gerard's POV
Sakra jak strašně já toho kluka miloval. Udělal bych pro něj cokoliv. Doteď jsem nezažil pocit, kdy mi na druhém záleželo víc než na sobě a nedokázal jsem si sebe představit bez přítomnosti toho druhého. Teď je tu Frankie a já jsem v sedmém nebi.
,,Miluju tě," řekl sametový hlásek u mé hlavy.
,,I já tebe." Reakci na jeho větu jsem v sobě nedokázal udržet ani vteřinu. Byl jsem tak strašně zamilovaný.
Leželi jsme vedle sebe a já poslouchal Frankovo pravidelné oddechování.
,,Spíš?"
,,Ne, jen přemýšlím."
,,Nad čím?"
,,Nad tím, jak moc jsem se zamiloval. Jestli se z toho někdy vyléčím."
,,A?"
,,Špatná zpráva."
,,Jakto?"
,,Budu tě miloval už navždycky," zašeptal do tiché místnosti, kde se jeho slova ozývala dokud jsme oba neusnuli.
Frank's POV
Vzdubil jsem se jako první a můj pohled hned mířil na Gerardovu dokonalou tvář. Ještě spal a jeho černé vlasy měl rozcuchané a pramínky mu padaly do obličeje. Byl překrásný. Musel jsem se usmát a políbit ho na tvář. Během chvilky se vzbudil a ještě než promluvil, věnoval mi zářivý úsměv.
,,Dobré ráno," řekl ještě trochu ospalým hlasem.
,,Překrásné," opravil jsem ho a zase jsem se musel usmát. Nemohl jsem udržet obličej v klidu, když jsem se díval na Gerarda.
Políbil mě jemně na rty a pak se zvedl.
,,Za chvíli bude budíček, asi se oblečeme, ne?" zeptal se a já jen přikývl.

Real enemies... or not? - VIII.

16. listopadu 2007 v 14:07 | Z. |  Real enemies... or not?
Tak tu máte pokračování. Nečekejte nějak detailně popsanou "akci". Spíš se teď pokoušim popisovat pocity a všechno okolo. Snad jsem vás tim nezklamala, ale někdy třeba zase napíšu něco "akčního", ale teď to nebude. Díky za všechny komentáře, další díl bude doufám ještě tenhle víkend.
Frank's POV
Už jste někdy měli pocit, že se vznášíte a přitom jste pořád byli na zemi? Já právě teď. Nevím, kde se ve mně vzala taková odvaha, ale Gerard mi opětoval vše, co jsem dělal já. Cítil jsem se jako v nebi. Ne, tohle bylo jistě ještě lepší.
Najednou bylo všechno tak rychlé a přitom jsem si pamatoval každý jeho dotek. Když se jeho vlasy otřely o můj obličej, když jeho jazyk putoval přes celé moje tělo dolů a dolů. Když mě dostal ze všeho oblečení, asi jsem na chvíli ztratil vědomí. Byl úžasný, přeci není možné, že tohle dělá poprvé. Na přemýšlení najednou nezbýval čas, zatmělo se mi před očima, celá místnost se otřásla.
Ležel jsem vedle Gerarda a poslouchal jeho už pravidelné oddechování. ,,Co to bylo?" zeptal se šeptem, ale nepřestával mě hladit ve vlasech. ,,Nevím," ozývala se moje tichá odpověď v malé místnosti.
,,Gerarde?" prolomil jsem po chvíli ticho mezi námi. ,,Hm?" podíval se na mě. ,,Jak se pozná, když se zamiluješ?" Mojí otázku asi nečekal, vypadal že přemýšlí. Za okamžik ale promluvil. ,,Nevím. Ale jestli je to to, co cítím zrovna teď.. Pak maj ty co mluví o lásce pravdu. Je to to nejkrásnější co může bejt."
Protože Gerard nikdy předtím moc nemluvil a teď řekl něco tak krásného, chvíli mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatoval. ,,V tom případě tě asi miluju," řekl jsem do jeho tváře. ,,Ššš," zašeptal a políbil mě na tvář.
Gerard's POV
Přeci mu tady nemůžu vykládat, že ho miluju. Vždyť ani já to teď nemám v hlavě v pořádku. Třeba se oba pleteme. I přesto jsem ale nemohl pustit Franka z dohledu. Když jsem se otočil, aby se mohl obléct, byl jsem nervózní. Jako by se mi mohl rozplynout před očima. Ale když mě zezadu objal kolem pasu, věděl jsem, že je tady a nikam nezmizí.
,,Co budem teď dělat?" zeptal se mě ten krásný hlas. ,,Je půl desátý. Ještě můžem ven." ,,Ale už se tam stmívá," řekl trochu ustrašeně.
,,Bojíš se tmy?"
,,Mhm."
,,Já tě ochráním."
,,Ok," zabrblal a uchechtl se. Bodlo mě někde uvnitř, ale bylo to příjemné. Jestli je tohle ta zamilovanost, pak nechci už nikdy zažít nic jiného. Vyšli jsme z chatky, většina dětí už byla v chatkách. Bylo chladno a tak když jsme se ujistili, že poblíž nikdo není, chytl jsem Franka kolem pasu a šli jsme směrem k poli. Nebylo to daleko, jen pár metrů od stromů, které byly za našemi chatkami.
Stál tam Jake, ale stihl jsem se od Franka vzdálit dřív, než si mohl všimnout nějakého kontaktu mezi námi.
,,Hey kluci! Kam vyrážíte? Mám vás hlídat, já vim, že je to blbý, jsme skoro stejně starý, ale musim se zeptat," řekl Jake, ale očividně měl dobrou náladu. Aby ne když se za ním vynořila Nancy, celá červená. Frank i já jsme se zasmáli, oni pak po chvilce taky. ,,Mysleli jsme, že už všichni zůstanou v chatkách," pronesla Nancy a uculila se. ,,Jdem se jenom kousek projít, za chvilku jsme zpátky," ujistil jsem je. ,,Nebudeme rušit," dodal Frank a s úsměvy na tvářích jsme je tam nechali.
Frank's POV
Tak teď už vím, jak se cítí zamilované puberťačky. Už jsem se toho přirovnání nebál, vlastně najednou mi celý svět kolem mě připadal nádherný. Miloval jsem Gerarda.
Zastavili jsme se za nějakým hustým keřem, už začínaly být vidět hvězdy a Gerard se posadil na zem. ,,Je tu zima," oznámil jsem Gerardovi a zamotával jsem se víc do mojí mikiny. ,,No tak pojď sem. Přece nebudeš stát." Smál se a přitom ukazoval na svůj klín. Nebránil jsem se a myslím, že s mojí váhou to až tak nevadilo, a sedl jsem si mu do klína. Přitulil se ke mně a pak jsme přestali oba mluvit. Jen jsme pozorovali oblohu nad námi a užívali si každé vteřiny spolu. Oba jsme moc dobře věděli, že tohle brzy skončí, že odjedeme domů, ale teď jsme přeci tady.
Musel jsem to zase udělat. Naklonil jsem se ke Gerardovo tváři a políbil ho.
,,Kluci co má tohle znamenat?"

Real enemies... or not? - VII.

13. listopadu 2007 v 20:14 | Z. |  Real enemies... or not?
Tak je tu přeci jen dneska pokračování. No jo, usekla jsem to, jako vždy. Ale tu scénku potom si nechám na příště, až na to budu mít náladu. Snad se vám i tenhle díl bude líbit J
Frank's POV
Vlezl jsem do vody ještě dřív, než se začal svlékat Gerard. Protože můj klín nechtěl zůstat v klidu a můj pohled se nechtěl odtrhnout. Ani za nic. Přeci si nenechám ujít tenhle pohled na jeho tělo. Vysoukal se z mých kalhot, které předtím tak dokonale obepínaly jeho nohy a pak sundal i triko. Nevnímal už jsem ten úchylný proud mých myšlenek, ale neubránil jsem se představě jak mě líbá. Musí líbat úžasně, i když odůvodněním mi byl nepříjemný fakt, že už musel vystřídat pěknou řádku holek. Přeci z toho musí mít nějakou praxi.
Trochu jsem si povzdechl, ale pak už jsem po něm začal cákat vodu jako jsem to dělal, když jsem byl malý. K mému překvapení se přidal, no výborně. Tady ve vodě si snad nevšimne toho malého "překvapení" co mi vyrostlo v klíně a co s každou vteřinou přestávalo být malé.
,,No tohle je lepší než vybavování s důchodcema ne?" snažil jsem se navázat kontakt. ,,Jo," odvětil tiše a já jsem si až moc dobře uvědomoval jeho blízkost. ,,Frankie, asi bysme měli vylézt ven," řekl a i přesto, že jsem čekal něco jiného jsem zakýval hlavou. Čekal jsem vyznání lásky? Bože Franku, ty malá naivko.
Gerard's POV
Možná jsem měl říct něco trochu jiného, ale teď jsem to nechal plavat. Bylo to příjemné osvěžení v tak parném dni, ale museli jsme vylézt ven. Přeci jen, mokré vlasy by se těžko vysvětlovaly.
,,Tak trochu oschnem a měli bysme jít na náves nebo jak se tomu říká," řekl Frank a oba jsme se zamáli. Něco mě uvnitř zašimralo. ,,Jo," souhlasil jsem a dooblékl jsem se. Ještě chvíli jsme stáli s obličeji upřenými ke slunci, pak mě ale Frank poplácal po rameni na znamení, abychom už šli.
Došli jsme na místo určení a čekali na ostatní. Tentokrát snad poprvé nemluvila Nancy. Slova se ujal Jake. ,,No výborně, jsme všichni.Vyrazíme zpátky, doufám, že jste se po okolí trochu rozhlédli. Čeká vás večer v chatkách jak chtěla většina, takže až se vrátíme, jen si vás spočítáme a můžete do chatek a okolo nich. Ale v deset budete všichni vevnitř jasný?" Rozhlédl se po ostatních obyvatelích tábora a po hromadném kývání hlavou jsme vyrazili k domovu. Tedy, k chatkám.
Frank's POV
Z důvodu, který se mi vyjasňoval pořád víc a víc jsem nemohl jít klidně vedle Gerarda. Projelo mnou mrazení kdykoliv se na mě jen podíval, proto jsem se raději držel trochu dál. Snad si to nevysvětlil nějak jinak. Pak už jsem mu ani neoplácel jeho úsměvy, měl jsem pocit, že už takhle jsem dost nápadný.
,,Jsme tu, jste všichni, takže jestli někdo něco potřebuje, za mnou a jinak můžete být v okolí chatek a uvnitř," pronesla opět Nancy a já jsem si až v tu chvíli uvědomil, že jsme dorazili zpátky. Byl jsem naprosto mimo a znal jsem přesný důvod. Ten důvod se mnou stráví dnešní večer v chatce.
,,No tak my asi jdem dovnitř ne? Tady už je docela chladno," mluvil na mě Gerard a já se mu radši nekoukal do očí. Určitě bych se prozradil. Vím to.
,,Jo." Tentokrát jsem to byl já, kdo odpovídal jednoslovně. Gerard byl překvapený, to na něm bylo vidět až moc dobře.
Gerard's POV
Vešli jsme do chatky a já najednou neměl žádný nápad co dělat. Prostor tady byl dost stísněný, postele zabíraly většinu chatky. Nezbývalo nic jiného, než začít konverzaci. Jenže jak?
,,Tak jak se ti tu teď líbí?" začal za mě Frank. Odpověď by nemusela být tak složitá, kdybych se do ní tak nezamotal. ,,Jo je to tu v pohodě. Teda hlavně ty, seš super. Ale jako nemysli si, že.. jako jen.. jako kámoš si super no víš-" Frank mě zarazil svým pisklavým smíchem. No super, naprosto jsem to zamotal. ,,Měl bych radši zůstat u jednoslovných odpovědí," zamumlal jsem si pro sebe. ,,Ne! Jen to ne. Mluv, já rád poslouchám," řekl tónem, který jsem moc neznal. Předtím pořád mluvil jako malý dítě, ale v dobrém slova smyslu. Jenže teď v něm promluvil někdo úplně jiný.
,,Já ti to musim říct," ozval se najednou a sedl si ke mně na postel. ,,Co?" Na sucho jsem polkl. ,,Slib mi, že mě pak nezabiješ," zašeptal mi do obličeje. ,,Slibuju," uchechtl jsem se těsně předtím, než mi jeho jazyk začal bloudit v puse.

Je pozdě...

13. listopadu 2007 v 17:05 | Z. |  →Jednorázové stories←
Tak trochu se pokusím vysvětlit tuhle povídku. Je krátká a není to nic veselého. Protože jsem se chtěla pustit do psaní Real enemies.., jenže se ve mně mísily smutný pocity. Není nějaký důvod, ale znáte to asi všichni. Prostě někdy přijdete domů, vlastně je všechno normální, ale vám se chce brečet. Tak nějak jsem na tom byla. A tak jsem všechny ty špatný pocity vypsala tady. A Real enemies.. snad bude ještě dneska. Z.
Nikdy jsem nemohl být jako ty. Nikdy jsem ti nemohl dát co jsi chtěl. Ty jsi byl totiž dokonalý. Ty ses nemusel každé ráno přemáhat s tím, jestli máš vzít batoh a jít do školy nebo si radši zlomit ruku, jen ať nemusíš vidět pohledy, které jsem vídal já. Pohledy, které říkaly tak průhledně nenávidím tě.
Nebyla v tom špetka nápadu, jen pustá nenávist.

Real enemies... or not? - VI.

7. listopadu 2007 v 21:46 | Z. |  Real enemies... or not?
Tak konečně, po dlouhé době čekání (díky za tu trpělivost) tu ode mě máte další díl Real enemies… Není nějak převratně dlouhý, ale hlavně že vůbec je. Asi už všichni znáte důvod, proč tu tak dlouho nebylo pokračování. Byl to koncert MSI (btw.nejlepší den v životě, ale tim vás tu zatěžovat nebudu). Kdybych psala hned po něm, garantuju vám, že by se tam jako kladná postala objevila Lyn-Z a dvojici Frank a Gerard bych vypustila. Protože ona Lyn-Z je vážně skvělá. Ale díky vašim komentářům jsem se zase dostala alespoň trochu do nálady na psaní frerardů. Doufám, že se vám tenhle díl bude líbit a budete komentovat a myslim, že tentokrát se dalšího dílu dočkáte dřív. Thanks
Gerard's POV
Asi už jsem říkal, že to myšlení nahlas může být někdy špatné ne? Třeba zrovna teď. Frank ale dělal, jako by si ničeho nevšiml. Každopádně bych se měl smířit s tím, že dnes se přeřeknu víckrát. Budu s ním totiž celý večer v chatce. Sám.
,,Máme pět minut, půjdeme už?" uslyšel jsem kousek od své hlavy Franka. ,,J-jo jasně," odpověděl jsem rychle a snažil se na něj nekoukat. Protože jsem z něj měl pocit, že dokáže číst myšlenky. I když pravda, moc to nebylo třeba, protože jsem mluvil až moc sám od sebe. ,,Ok," dodal ještě a vyrazil z chatky. V těsném závěsu jsem se vyřítil i já, ale trochu nemotorně. Ani si nedovedete představit, jak je těžký být na táboře v těch obřích kalhotech. Ale musím se s tím poprat. Bohužel se mi to moc nedařilo ani vteřinu potom. Nějak jsem se zamotal a spadl těsně před dvěřmi chatky na zem. Slyšel jsem Frankovo přidušený smích, no, on pohled na mě musel být zajímavý. Zvedl jsem se a chtěl jsem odkráčet. Jenže mě zarazil Frankovo hlas.
,,Počkej. Hele, teď asi budem chodit docela dlouho, nemyslíš, že by byly pohodlnější jiný-eh-kalhoty?" Sjel mě pohledem odshora dolů a čekal na mojí reakci. ,,Ehm, já tu ale jiný kalhoty jaksi nemám." Myslím, že tohle byla první chvíle, kdy jsem se cítil vážně trapně. ,,Já si všimnul, myslel jsem moje kalhoty." A vytáhl mi před nos docela upnuté a lehce otrhané džíny. ,,To-to je blbý," pronesl jsem, i když uvnitř mě něco souhlasilo. ,,Ne není. Aspoň si je zkus," přesvědčoval mě dál, dokud jsem nekývl. Otočil se ke dvěřím, jako bych se měl před klukem stydět, když se převlékám. No, i když…
Natáhl jsem na sebe úzké džíny a Frank se na mě podíval. Chvilku mlčel, jen na mě zíral. Sakra co se děje? Oblíkl jsem si je snad naruby že tak civí?
Frank's POV
Na chvíli jsem zapoměl jak se dýchá. Proč jsem mu je vlastně dával? Teď si myslí, že jsem divnej, když na něj tak fascinovaně zírám. Probral mě jeho hlas. ,,Hele nemusíš tak zírat, vypadám blbě no. Radši to sundám," řekl a moje smysly se najednou probudily. ,,Ne!" vypadlo ze mě asi nějak moc rychle. ,,Cože?" vyzvídal dál Gerard. ,,Totiž. Myslim, že vypadáš.. ugh… dobře. Měl by sis je nechat. Třeba pak líp sbalíš nějakou holku," uchechtl jsem se, ale to mému projevu moc nepřidalo. ,,Ok," souhlasil, ještě jednou se na sebe podíval a já si oddechl. Snad už dneska nic nezkazím.
,,Ták děcka, vyrazíme," pronesla Nancy když jsme se konečně všichni shromáždili.
Celou cestu jsem koutkem oka pokukoval po Gerardovi. Bylo vidět, že se v mých kalhotech cítil nesvůj, ale vypadaly na něm vážně skvěle. To jsem mu ale říct nemohl. Tohle si říkají mezi sebou holky, stejně tak jako se holky drží za ruce. Já jsem kluk, z čehož vyplývá, ža by si o mě myslel, že jsem malá buzna, co ho ještě navíc narvala do svých kalhot. Byl jsem rád, že se s ním můžu normálně bavit, jako s kámošem. Nemohl jsem si dovolit tohle pokazit. Pořád vypadal nesvůj, těkal očima okolo sebe, až se zastavil pohledem na mě. No, on tu nikdo jiný v našem věku kromě vedoucích, kteří šli vepředu nebyl. ,,Tak jak se ti tu líbí? Předpokládám, že tu taky nejsi dobrovolně." No páni, on promluvil sám od sebe a dokonce dvě věty. Dělá pokroky. ,,No to si uhod," uchechl jsem se. ,,Ale je to tu docela fajn, asi jsem to čekal horší," odpověděl jsem a přitom se soustředil na každé slovo. ,,Jo to je fakt," zakončil naši debatu. Ještěže jsme za chvíli došli na místo určení, protože naše konverzace nebyla zrovna nejlepší. Nepřemýšlel jsem radši nad tím, co si s ním budu vykládat večer v chatce.
Gerard's POV
Mluvení s Frankem šlo celkem dobře, cítil jsem se u toho v pohodě, snad víc v pohodě než kdy jindy. Jenže jsem se zase bál svých myšlenek, které by mohly vyjít najevo a tak jsem debatu rychle ukončil. Hlavně se nezabírat osobními věcmi, to by mohlo skončit špatně. Naštěstí už jsme dorazili k jakési návsi. Nebylo to daleko, ale neviděl jsem důvod se sem vytrácet. Pár mísních obyvatel, rozhodně ne v mém věku, sedících na lavičkách. Vida, pískoviště, sem určitě vyrazím večer, pomyslel jsem si ironicky a dál už radši poslouchal Nancy.
,,Výborně, dorazili jsme všichni a ve zdraví. Doufám, že tady se mi neztratíte. Támhle je hospoda, támhle malej krámek a támhle rybník," rozhazovala Nancy kolem sebe rukama. Vlastně to netrvalo dlouho, protože moc věcí na koukání tady rozhodně nebylo. ,,Takže, v tom rybníku nikoho neuvidím! Jinak si teď můžete dojít do krámku nebo maximálně pro nanuk do hospody. Ale bez alkoholu," upřela pohled na mě s Frankem. Kývl jsem hlavou, aby to nevypadalo tak blbě a poslouchal dál. ,,Rozdělte se na skupinky tak, aby každá měla hodinky nebo mobil. Sejdeme se tu za půl hodiny," dokončila pokyny a já a Frank jsme zůstali stát na místě. Co teď? I ta půlhodina se mi zdála dlouhá. Jenže moje myšlenky přerušil už známý hlas. Frank. ,,Hey Gerarde, myslim, že do krámku nebo na pokec s místníma usedlýkama asi nepůjdem co?" zasmál se a já musel taky. Z očí mu šlehaly plamínky a já jen čekal, co z něj vypadne. ,,Všiml sis toho druhýho rybníku? Je až za tím, o kterým mluvila Nancy. A Nancy šla do hospody. Nechceš se jít trochu osvěžit?" mrkl na mě a já znovu ucítil mrazení po celém těle. A teď ve mně ještě stoupal adrenalin. Dělat něco zakázaného. Proč ne? Pravidla přeci jsou od toho, aby se porušovala.
Frank asi pochopil můj souhlas a táhl mě k rybníku. Ještě jednou se rozhlédl než si začal sundavat triko, pak džíny. Sakra, on má tetování. A ne jedno. Zatajil se mi dech, mám pocit, že tohle asi nerozdejchám.