Pálte s reklamami do análneho otvoru!!!

Říjen 2007

Omluva

27. října 2007 v 19:24 | Z. |  →About blog & authors←
Moc se omlouvám, že nepřibývaly další díly Real enemies... or not?, ale byla jsem pryč, což nebylo v plánu a zítra mě čeká koncert MSI, takže nevím, kdy bude další díl. Třeba se na něj zmůžu už v pondělí, ale určitě nic neslibuju, snad chápete. Budu se snažit, co nejdřív to půjde, ale teď ten čas vážně není.
Díky za pochopení
Z.

Až do smrti! 5

23. října 2007 v 9:34 | jee
Podíval jsem se před sebe. Viděl jsem tam něco. Nebo někoho?. Nejde to rozpoznat. Přes děšť a mé slzy. Natáhl jsem před sebe ruku. Snad abych to mohl popadnout. Nebo aby to mohlo popadnout mně? Byl jsem celý špinavý od bahna. Ale děšť byl tak silný, že když jsem se zvedl, za chvilku jsem byl na rukách zas čistý. Šel jsem dál tím lesem a doufal se, že se neztratím. Dál do toho hlubokého a temného lesa. Někdy jsem si říkal, že ten les je skoro stejný jako já. Komplikovaný a kde kdo se v něm může kdykoliv ztratit.......

Real enemies... or not? - V.

22. října 2007 v 21:54 | Z. |  Real enemies... or not?
Frank's POV
Páni, ani jsem netušil jak dobře se člověk může cítit, když někomu pomůže. Teď jsem to věděl, cítil jsem se skvěle a byl jsem si jistý, že jsem Gerardovi pomohl. Pořád jsem ale mezi námi cítil nějaké napětí. Nedokázal jsem ho přesně popsat, ale něco tam bylo. Přeci jen jsme se neznali tak dlouho a byl to dost velký obrat. Nejdřív nepřátelé a pak… kámoši? To slovo zní tak hezky. Moc jsem ho ve skutečném životě neznal. Myslím, že teď mám šanci poznat jeho pravý význam a nechci jí promarnit.
,,Za deset minut tu budete, ok? Půjdeme se podívat po okolí, ať se tu trochu vyznáte. Neznamaná to ale, že se nám hned večer ztratíte do místní hospody," oznamovala Nancy a pár dětí se zasmálo. Já jsem se ale pořád soustředil na Gerarda. Byl zajímavý, nevím co mě k němu pořád tak táhlo. Snažil jsem se na polibek zapomenout, vždyť kamarádky se taky někdy na rozloučenou políbí a nic se neděje. Jenže já cítil, že teď se něco děje. Ale co? Dobrá, měl bych se soustředit na pokyny.
,,Nějaké dotazy?" pochytil jsem jen konec výkladu. ,,Co je v plánu na večer?" zeptal se nějaký kluk, zatím jsem si nepamatoval jeho jméno. Jako vždy, odpovídala Nancy. ,,Jsou dvě varianty. Mysleli jsme si, že se s vámi ještě domluvíme. Buď uděláme oheň, nebo se tu pořádně zabydlíte a dnešní večer necháme v chatkách a v okruhu tábora. Tak co vy na to?" hodila pohledem po všech lidech, vypadalo to, že skoro všichni usilovně přemýšlí, já měl ale jasno. Toužil jsem po přítomnosti Gerarda a nikoho jiného. Chtěl jsem s ním mluvit, poznat ho líp. Teď by se to mohlo povést.
,,Tak?" promluvila opět Nancy. ,,Varianta v chatkách," řekl jsem dost tiše, tedy alespoň jsem se snažil. Sakra, zase to strašlivé ticho, všechny pohledy upřené na mě. Jak já to nenáviděl. Jakoby čekali, co ještě řeknu, ale já už měl v plánu zase zapadnout do davu a mlčet. Přitákávající šramot ale zesílil, teď už jsem se cítil ve své kůži. ,,Dobře, dnes večer budete v chatkách. A nezapomeňte, večerka v deset!"
Gerard's POV
Už jsem se pomalu smířil s tím, že tady je ze mě jiný člověk. Ale co až se vrátím? Budu stejný jako předtím? Budu pořád spokojený s tím, že jsem "borec" a že se mě všichni mají "respekt"? Protože zrovna teď mi to tak skvělé nepřipadalo. Začal jsem se koukat na věci z druhé strany. Jak by bylo mě, kdybych šel jen tak po ulici a sputila by se na mě parta týpků a pusou plnou nadávek a ponižujících urážek? Sakra, já jsem zmetek. Ne, ne zmetek, jsem nehoráznej hajzl!
,,Gerarde, půjdeš nebo tady budeš pořád jen tak stát?" uchechtla se vedle mě Nancy. Byla to fajn holka i když na můj vkus možná trochu moc upovídaná. ,,Jo jasně, jen jsem se trochu zamyslel," zamumlal jsem v odpověď a chtěl jsem odejít. ,,Ne, počkej!" zavolala za mnou a já se prudce otočil a podíval se jí do tváře. Smála se. ,,Neboj, já jen, tady nemusíš bejt drsnej. Uvolni se a užívej." Ještě jednou se zasmála a otočila se. Uvolni se a užívej. No, proč ne?
Frank už byl v chatce a nejspíš vybaloval zbytek batohu. ,,Nebude ti vadit, když si sem dám jeden plakát?" zeptal se tak opatrným tónem. Proč by mi to ale mělo vadit? ,,Jasně že ne. Vždyť je to i tvoje chatka." Pokoušel jsem se o mírumilovný tón hlasu, ale asi se nezdařilo. Pořád jsem cítil, že ze mě má trochu strach. Ale jak to mám teď změnit?
Frank's POV
Vybaloval jsem si zbývající batoh a čekal na jeho reakce. Oblečení jsem nechal uvnitř, ale postupně z něj putovaly fotky, stíny, tužka na oči, discman a CDčka mých oblíbených skupin. Po jeho "svolení" jsem začal lepit maličkými kousky izolepy plakát, chtěl jsem se tu alepoň trochu cítit jako doma. ,,Jéé Smashing Pumpkins!" Nějak se mi nechtělo věřit svým uším. ,,Cože?" zeptal jsem se pro jistotu. ,,Nic nic. Jen ten plakát, ta skupina je… v pohodě." Jo tak v pohodě. Proč se tedy tolik červenáš Gerarde? Myslím, že toho společného budeme mít mnohem víc…

Real enemies... or not? - IV.

21. října 2007 v 15:54 | Z. |  Real enemies... or not?
No přeci jen jsem dneska dokončila 4.díl, tak tady ho máte. Děkuju za komentáře a za návštěvnost. A pište dál, ať vím jak se mi to daří, protože váš názor je pro mě hodně důležitej. Díky. Z.
Frank's POV
Neovládal jsem se, vůbec. Běžel jsem za Gerardem, sledoval jsem každou jeho stopu. Neslyšel jsem volání Nancy ať nikam neběžím, že se Gerard uklidní. Neslyšel jsem nic, vnímal jsem jen jeho kroky. Ale sakra proč? Proč tohle všechno dělám?
Doběhl jsem k chatce a zaklepal jsem. Ale co, budu čekat na to, až mě pošle do určitých míst? Nečekal jsem na odpověď a vešel dovnitř. Ležel na posteli. Brečel. Páni, takový pohled se jen tak nenaskytne. Ještě malou chvíli jsem se snažil přijít na to, proč jsem tady, ale nakonec jsem nechal tělo, ať si dělá co chce.
Přistoupil jsem k posteli a sedl si k němu. Neotočil se. Tak a co teď?
Položil jsem mu ruku na záda a pomalu po nich přejížděl. Nebránil se a tak jsem pokračoval. Najednou jsem neměl potřebu mu něco říkat, chtěl jsem jen sedět a tohle dělat pořád. Cítil jsem se skvěle, i když jsem nechápal co se děje.
Gerard's POV
Malá ruka pořád jezdila po mých zádech a já jsem přestával brečet. Měl snad nějakou nadpřirozenou sílu nebo co? Cítil jsem se v bezpečí. Nevím, proč jsem se v tu chvíli otočil a zadíval se mu do očí. Jaktože jsem si jich nevšiml dřív? Byly tak veliké a nádherné. Ještě chvíli a jistě bych se v nich utopil. Možná proto jsem spojil víčka a nahnul se k Frankovo tváři. Možná proto jsem se svými rty otřel o ty jeho. Jenže pak následovalo prudké odstrčení a probuzení do reality.
,,C-co to-sakra-mělo-znamenat?" vychrlil ze sebe Frank rychle, ale ani já jsem nechápal. ,,J-já, do prdele. Promiň. To byla blbost. Jo jo, jen velká blbost." Ticho. Ubíjelo mě, ale neměl jsem páru jak ho přerušit.
Sakra, můžeme na to-eh-zapomenout?" zeptal sem se nakonec s obavami v hlase a čekal na odpověď. Vím, co by se stalo, kdybych to udělal mezi svými kámoši. Pár ran pěstí, nadávky a doživotní nenávidění mezi všemi lidmi v okolí. Teď jsem ale slyšel něco úplně jiného, ani se mi nechtělo tomu věřit.
,,Kámoši?"
Páni, tohle jsem ještě nikdy nezažil a asi ani nezažiju. Tedy, určitě ne v mojí partě. ,,No tak, vzchop se," dodal ještě povzbudivým tónem.
Frank's POV
Sám sobě jsem se musel divit, jak rychle jsem se vzpamatoval z polibku s klukem a navíc s naprosto odlišným co se týče snad všeho v čem lidé můžou být odlišní. Ale když jsem řekl "kámoši", asi jsem mu způsobil v hlavě ještě větší zmatek. Ale já to myslel vážně, chtěl jsem s ním vycházet. Sice jsem to byl já, kdo začal ječet po polibku s ním (jestli se to vůbec polibkem dalo nazývat), ale postupně mi docházelo, že kdyby se to opakovalo, nebránil bych se. Jsem buzna? Možná jo, ale divný, nevadilo mi to. Proč bych nemohl milovat kluka?
,,D-díky a ještě jednou promiň. Ty jo, je to tak dlouho co jsem se někomu omlouval. A jde to tak snadno," pronesl už docela klidným tónem. To s tím omlouváním jsem mu věřil, vlastně to mi bylo jasné od první chvíle co jsem ho uviděl. ,,V pohodě. Měli bychom jít ven. Čekaj na nás." Pokoušel jsem se mluvit tak, jakoby se předtím vůbec nic nestalo. Jenže ono se toho stalo až moc a to bylo jasné nám oběma.
,,Ale já tam nemůžu. Ztrapnil jsem se přede všema. To nejde. Franku prosím-" ,,Ne!" zarazil jsem ho, asi se trochu lekl. ,,Musíš se tomu postavit. Půjdeš tam, omluvíš se a všechno bude v pohodě. Franku oni nejsou jako tvoje parta. promiň, možná se pletu, ale ti tvoji kámoši by to možná nepochopili. Ale oni to pochopí, věř mi. Ale musíš to chtít hlavně ty." Ta slova vycházela rovnou od srdce. Moje první rozmluva s hoperem, který mi potom nenakopal prdel. Tedy, zatím.
Gerard's POV
,,Dobře." Nic víc. Nic víc jsem ze sebe nedokázal dostat. On měl přeci pravdu. Musím tam jít a musím se omluvit. Oni jsou jiní, oni to pochopí. ,,Tak jdem," pousmál se Frank. Docházelo mi, že když jsem s ním tak myslím nahlas. To by se ale někdy nemuselo vyplatit. A ještě něco, takové šimrání v břiše jsem ještě nikdy nezažil. Proč přišlo zrovna teď, když se na mě Frank podíval?
Vyšli jsme před chatku, ostatní se zrovna vraceli. V čele s Nancy, jak jinak. Tak, a co bude teď? Vynadají mi? Najednou ze mě všechna ta odvaha vyprchávala a já měl sto chutí se zase vrátit do chatky a nejlépe už nikdy odsud nevylézt.
,,No?" podívala se na mě Nancy a asi všichni čekali co ze mě vypadne. ,,P-promiňte. Všichni. Přehnal jsem to." ,,V pohodě," pronesl jeden kluk, určitě mnohem mladší než já a Nancy jen kývla a pousmála se. Připadal jsem si jako v cizím světě nebo spíš jako v nějakém snu, ale začínalo se mi tu zatraceně líbit.

Real enemies... or not? - III.

20. října 2007 v 19:15 | Z. |  Real enemies... or not?
Gerard's POV
Jak mám jenom začít? A není už pozdě? Ten kluk, Frank, připadal mi zatraceně zajímavý, vlastně jsem nechápal, co se to se mnou děje, to bude tímhle prostředím a tím, že tu nikdo jiný v mém věku není. Jenže podle jeho reakcí mi došlo, že se chovám jako doma. Namyšlenej fracek. Jak mám teda začít, když se mě ten Frank… bojí?
,,Dobře dobře. Měli bychom se nějak seznámit. Všichni za mnou!" Mluvila Nancy, vypadala sympaticky.
Co to plácáš? Vždyť má na sobě tepláky a baví se s lidma, který jezdí na tábor! S těma divnýma lidma co se ti nemůžou vyrovnat!
Ale no tak se prober! Vždyť jsi taky na táboře! Jsi jeden z nich! Frank je ti sympatickej, tak padej a
bav se s nim! Dělej!
Dva hlasy se ve mně dohadovaly, pořád dokola. Zatím jsem je nechal být. Pro jeden se rozhodnu až večer. Nebo zítra.
,,Jsme tady! Posedejte si do kroužku!" uslyšel jsem zase ten holčičí hlas, až v tu chvíli mi došlo, že jsme na jakýmsi poli a všichni okolo mě, očividně již seznámeni se svými novými kamarády, si sedají na zem. Ani jsem nemyslel na to, že mám kalhoty za docela velkou sumu a plácl jsem sebou na zem.
Frank's POV
Nemohl jsem si odpustit pohledy na Gerarda. Proč? Jenže já se jim nebránil. Nesnažil jsem se maskovat to, že na něj koukám. Proč taky? Stejně mu určitě dělalo dobře, když na něm visely pohledy ostatních. Bohužel, pro mě z nepochopitelného důvodu, mě tížila myšlenka, že já jsem taky jeden z těch "ostatních".
,,Tak začnu já. A pak někomu hodím míč a on bude pokračovat," vytrhl mě hlas Nancy z mého uvažování. Začínal jsem chápat, že Nancy bude ta, co celý tábor řekne nejvíc věcí. Ale netušil jsem o co teď jde, takže jsem se nahnul k vedle sedícímu člověku, nějaká, asi o tři roky mladší holčina. ,,Co máme dělat?" zeptal jsem se a připadal jsem si opět jako ve škole. Dávat pozor nebyla moje silná stránka. ,,Řekneš jak se jmenuješ a pak něco o sobě. A hodíš míč někomu dalšímu. Sleduj," mávla rukou k Nancy.
,,Takže já jsem Nancy. Moc ráda jezdím na tyhle tábory, někteří už mě tu znáte. Baví mě míčový sporty a je mi 20. To stačí. Teď ty!" křikla a než jsem se stačil vzpamatovat, měl jsem míč trochu neohrabaně v rukou. ,,Uch," začal jsem trochu neúspěšně můj proslov. Zase jsem se cítil jako magor, když na mě civěli všichni kolem a čekali, co ze mě vypadne. ,,Jsem Frank. Rád… rád poslouchám hudbu. Na táboře jsem poprví a snad se mi tu bude líbit," vysoukal jsem ze sebe a všichni se na mě usmáli. Páni, jsou to fajn lidi, všde jinde by se mi smáli. Přeci jen to nebyla taková hrůza. Jen jeden pohled byl pořád nepříštupný. Jistěže Gerard. Třeba ho poprvé dostanu do rozpaků. Popadl jsem míč a hodil ho po něm.
Gerard's POV
Rána míčem, donutilo mě to se probrat z myšlenek. první den na táboře a už jsem se tak ponořil do úvah, že jsem nevnímal svět kolem. To se mi doma nestalo nikdy. Měl jsem přehled o všem v reálu, ale ve snech a představách jsem moc často nebyl. Jen když se to týkalo jedné věci. Holek. Jenže když jsem si představil holku, se kterou se líbám, nic to se mnou nedělalo. Jenže pak se v mojí hlavě objevil nějaký kluk a smysly se začaly probouzet. Hned jsem nad tím přestal přemýšlet a radši jsem šel vybírat spreje. A teď je tu ten Frank a já v jeho přítomnosti přestávám dýchat. Vždycky jsem měl všechno na háku, ale teď se mi vymklo z rukou vše co mohlo.
,,No tak povídej!" houkl na mě asi osmiletý kluk a protočil panenky. Přeci se tímhle prckem nenechám ztrapnit. Věděl jsem přeci, co mám dělat. Probudilo se ve mně to "správné" já.
,,Jsem Gerard. Miluju hip-hop a grafitti. Ale supr zábava je i buzerování malých spratků-" A sakra, asi jsem se moc rozjel, ale přeci jsem byl… drsnej ne?
,,No to seš teda borec," slyšel jsem vedle sebe ironicky. Nějaká holka. Netuším, kolik jí bylo, ale v tu chvíli jsem se cítil nejhůř v životě. Nikdy jsem neviděl tolik nepřátelských a pohrdavých pohledů. To jsem vážně takovej debil? Vážně jsem to tak podělal? Bez přemýšlení jsem se zvedl a běžel k chatkám. Nebylo to moc daleko, za chvíli jsem tam byl.
Padl jsem na postel a brečel. Opravdu, nefalšovaně jsem nejspíš po sedmi letech brečel. A měl jsem pocit, že nikdy nedokážu přestat.
Uslyšel jsem klepání na dveře. Kdo tu byl tak brzy? Musel běžet za mnou. Asi jsem čekal Nancy nebo jiného z vedoucích, ale rozhodně ne mého spolubydlícího. Přišel mi nakopat prdel? Nedivil bych se. Ale ne, on si sedl vedle mě na postel. Co se to tu děje?

Real enemies... or not? - II.

20. října 2007 v 13:28 | Z. |  Real enemies... or not?
Frank's POV
Rozloučil jsem se s rodiči a šoural se ke skupince starších obyvatel tábora. Očividně klidnějších než zbytek osazenstva, nejspíš vedoucí nebo jak se jim tu říká. Pak jsem ale uviděl otrávenou postavu blížící se tímtéž směrem. Mluvil s nimi, ale já spíš koukal na jeho vzhled. Volné kalhoty, volné triko, řetěz na krku. Panebože, za co mě trestáš? Jako by nestačilo už jen to, že strávím dva týdny na táboře. Já tu budu s nějakým hoperem!
Všiml si mě. Odvrátil jsem pohled, měl jsem pocit, že si o mě myslí to samé, co já o něm. Teď se tedy asi vydám na druhou stranu. Hlavně prosím co nejdál od něj. Už od pohledu vypadal jako namyšlený týpek. Bohužel, můj plán vzdálit se co nejvíc to půjde se poněkud zkomplikoval.
,,Ták všichni sem! Zkontrolujeme jestli jste tu všichni!" zakřičel jeden z mladíků z té skupiny. Otočil jsem tedy směr a vyšel směrem k nim. Hodil jsem ještě jeden nepatrný pohled do tváře toho kluka a pak jsem se snažil vnímat to, co říkal ten chlápek. ,,Takže, já jsem Jeph, tohle je Jake a tohle Nancy," rozhazoval rukama kolem lidí okolo něj. ,,Ještě během týdne dorazí Danny. Tak a teď vy." Ještě jsem se rozhlédl po lidech seskupených okolo mě. Takže to vypadá, že jediný člověk v mém věku je tu ten hoper. No, možná i některý z vedoucích mi bude věkově dost blízko. Holka, tedy nejspíš Nancy začala číst jména a děti kolem se smály a vykřikovaly. ,,…Gerard Way!" vykřikla, aby byla dost slyšet. ,,Jo," zabručel ten týpek. Gerard. Pěkné jméno. Tedy, on je pěkný celý, ale potřeboval by změnit styl. Přesně jsem viděl, jak by mu padly černé kalhoty, černé triko, oční linky…
,,No tak! Je tu Frank Iero?" Sakra, asi jsem se moc zamyslel. ,,Jo jo, tady jsem," odpověděl jsem s všichni se na mě podívali. Tedy, kromě Gerarda. ,,Ok. Takže, teď rozdělení chatek. S některými jsme se už dohodli a tak nám zbývají dvě dvoulůžkové chatky. A tahle jména: Frank Iero," no jasně, s kým já bych se tak mohl domluvit. ,,Barbara Harrysonová, Lucy Kaysová a Gerard Way." Rozzářil se jí úsměv. ,,No jo, takže je to jasné! Dvě holky, dva kluci." Na sucho jsem polkl, tak tohle mi ještě zbývalo.
Gerard's POV
Do prdele. Budu s ním v chatce. S punkerem. V hlavě se mi vybavilo, kolika jsem už rozbil držku. Na druhou stranu… co mi vlastně udělali? Tuhle část mého já jsem ale musel umlčet. Přeci jsem machr, nemůžu bejt citlivka. Jako nějakej teplouš. Vždyť jsem měl tolik holek… Co to plácám? Vlastně, ani jednu holku…
,,Tak Wayi, Iero! Běžte se vybalit, sejdem se za deset minut tady," vytrhla mě z přemýšlení Nancy. Popadl jsem znuděně tašku a otevřel chatku.
,,Tak já jsem Frank. Nebudu tě otravovat. Jakou chceš postel?" zeptal se opatrně ten punker. Byl malinkej, o dost menší než já. Myslím, že ze mě měl docela strach, asi už s "námi" měl nějakou zkušenost. Jinak mi ale přišel… v pohodě. ,,Tuhle," mávl jsem k posteli, která se ničím neodlišovala od druhé. ,,Ok," hlesl a posadil se na druhou. ,,No tak Gerarde, doufám, že to tu přežijem," pokoušel se o příjemný tón, stejně jsem ale slyšel obavy. ,,Jo," odsekl jsem. Přeci nedám najevo, že je mi s tím klukem dobře.
Frank's POV
Koukám, že smůla se na mě jenom lepí. Nestačí, že budu na táboře s hoperem. Navíc se ukazuje, že je naprosto stejný jako ti ostatní, ne-li ještě mnohem horší. Myslel jsem si, že bychom si alespoň trochu mohli rozumnět, ale z jeho jednoslovných odpovědí jsem usoudil, že se pletu.
,,Tak já jdu ven. Máme tam bejt za pět minut," pokusil jsem se komunikovat. Marně. ,,Jasně." To se přemohl. Slovo už mělo pět písmen, lepší se. Měl jsem pocit, že jsem uviděl malou špetku zájmu v jeho očích, ale to jsem hned zavrhl. Blbost.
,,Tak, jsme tu všichni?" zakřičela zase Nancy, jak jsem si kupodivu zapamatoval. Až pak mi došlo na co se ptala. ,,Ne!" vylétlo ze mě, tak nějak automaticky. ,,Ještě Gerard," dodal jsem. proč na mě všichni koukaj? Tohle mi nebylo příjemný. Neměl jsem rád takovou pozornost, tohle by spíš bylo něco pro Gerarda.
,,Sem tu," zabručel hlas vedle mě a já pochopil, že se mám vzdálit alespoň tři metry, abych náhodou nepřekážel.Přál jsem si s ním mluvit, ale byl moc odtažitý.
Jen počkej, já tě donutím Gerarde Wayi.

Real enemies... or not? - I.

19. října 2007 v 21:32 | Z. |  Real enemies... or not?
V této story je Gerardovi 16 let. Ve škole je nejobletovanějším klukem, řeklo by se standartní namachrovaný týpek. Působí jako nejdrsnější hoper na škole, mnohokrát i o dva roky starší kluci se ho bojí. Žádný piercing, žádné tetování, přesto je jeho jméno známé po celém okolí. Volné kalhoty, triko XXL, největší boty, jeden velký řetěz na krku. Teď ale díky všem problémům ve škole odjíždí na dvoutýdenní tábor. Snad největší trest, jaký mohl dostat. Neví ale, co všechno se může stát a co se může změnit…
Frankovi je 15. Většinu času tráví se svými vlastními myšlenkami, moc přátel nemá. Možná proto, že se v době hip-hopu pohybuje v uplných kalhotech, černém triku, a taky proto, že poslouchá punk, rock…. Tohle už ale neřeší, dělá si co chce, poslouchá co chce, chová jak chce. S hopery, kteří jak se zdá ovládají nynější svět se nikdy nesnesl, proč by tomu tak mělo být teď? Možná najde odpověď na táboře, na který je poslaný, protože rodiče odjíždí na dva týdny do Egypta…
Gerard's POV
Tohle snad není pravda! Tábor. Tohle slovo mi běhalo hlavou pořád dokola. Myslel jsem, že se to týká dětí, který nemají kámoše, je jim tak maximálně 12 a baví je hrát si na babu s kamarádama, kteří jsou stejní jako oni sami. Já jsem ale byl jiný. Můj čas naplňovaly graffiti, hulení a buzerování mladších kluků. Byl jsem vůdce party. Všichni ke mně vzhlíželi. ,,Respekt!" slyšel jsem na každém rohu ve škole, venku, všude. Kam jsem přišel, všichni věděli, že jde o nějdrsnějšího týpka z okolí. Že jsem namyšlený? Možná, no a co? Já jsem byl spokojený. I když je pravda, že někdy jsem měl pocit, že mi něco chybí. O to, co to je, jsem se ale nezajímal. A ještě něco, neměl jsem nikdy v životě holku. Nikdy. To ale nikdo nevěděl a taky vědět nesmí. Vždycky jsem se z toho nějak vykroutil, ale neměl jsem potřebu vyspat se i s tou nejvíc sexy holkou ve městě. Někdy jsem se jen na nějakou nalepil, abych vypadal ještě drsněji. A zabíralo to. Tak proč v tom nepokračovat, že?
Nasadil jsem si sluchátka a pustil samozřejmě hip-hop. Nic jiného jsem neposlouchal, i když ten klip od Red Flag se mi líbil, ale.. Sakra zmlkni! Ty přece miluješ JEN hip-hop!
Frank's POV
Z toho, že jsem měl už zítra odjet na nějaký tábor jsem nebyl nadšený. Ale nechtěl jsem se hádat s rodiči, mamka na tom byla špatně a tak jsem jí nechtěl přidělávat problémy. Sice jedou pryč, ale já věděl, že to mezi rodiči není jako dřív. Už mi ale bylo 15, dokázal jsem to pochopit. Nedovedl jsem si představit, jak to na táboře bude vypadat, určitě tam budou maličký děti, co budou běhat sem tam a ječet. Netušil jsem, co tam budu dělat. Povzdechl jsem si. Vzal jsem do ruky svojí mp3. ,,Sakra!" sykl jsem, když mi došlo, že jedno sluchátko nefunguje. No nic, dal jsem CDčko do přehrávače a nechal ho hrát od první písničky. Ponořil jsem se do melodií Smashing Pumpkin a zase jsem nevnímal okolí. Přemýšlel jsem, jestli třeba mám šanci někoho za ty dva týdny potkat. S nějakou láskou jsem nepočítal, s holkama jsem si nikdy moc nerozuměl, ale třeba alespoň nějaký kámoš se stejným stylem…
***
Gerard's POV
Ráno jsem se vzbudil asi docela pozdě, ale měl jsem všechno sbaleno. Teď jen dojet na místo tábora a modlit se, aby to ubíhalo co nejrychleji. V autě jsem nic moc nevnímal, přál jsem si, abych byl se svými kámoši a ostatní na mě koukali jako na Boha. Tušil jsem, že tam, kam mě teď vezou, to tak nebude, proto už teď jsem to tam nesnášel. Pochybuju, že by tam byl kluk podobný jako já. Na táboře, pche, to určitě.
,,Tak jsme na místě! Měj se tu hezky, aspoň tady snad žádnej průser neuděláš. Za dva týdny jsem tady," pronesla máma odměřeným hlasem, líbla mě na tvář a nasedla zpátky do našeho auta. ,,Ahoj mami," odpověděl jsem co nejtišeji to šlo, přeci mě někdo neuslyší jak mluvím s matkou! Už takhle jsem se cítil dost trapně. Popošel jsem kousek dál, myslím, že jsem spatřil dva vedoucí. Vypadali starší než ostatní děti tady a nepobíhali tu jak zběsilí. ,,Ahoj, jak se jmenuješ?" prohlédl si mě jeden z nich. ,,Gerard Way," odpověděl jsem tónem, že je mi tohle všechno naprosto ukradené. Přesto jsem ale nenápadně těkal očima po okolí a čekal snad nějakou spásu. Uviděl jsem kluka, byl očividně starší než já. Uplé džíny, tetování, piercingy… A sakra. Dva týdny s punkerem. To snad ne!

Real enemies... or not? - Introduction

19. října 2007 v 20:03 | Z. |  Real enemies... or not?
Tohle je asi první story, ke které píšu takovýhle úvod. Ale nějak jí prostě musím objasnit.
Zkráceně, což ale pochopíte hned v prvním díle, je o dvou klukách, kteří se nechtěně dostanou na tábor. Oba jsou skoro stejně staří, nikdo jiný v jejich věku na táboře není. Jenže ouha, jeden je namyšlenej hoper a druhej punker.
Ano, ano. Slyšeli jste správně, hoper. Protože jsem nevěděla o čem psát. A pak mi v hlavě bleskla myšlenka. Tyhle dvě skupiny lidí se ve většině případů nenávidí (i když já mám to štěstí, že ve škole se tohle už neřeší). Tušim, že většina z vás tady hip-hop celkově ráda nemá. Já ho taky neposlouchám, i když mi nevadí. Netušim, jestli vás tahle story nějak zaujme, ale budu se snažit jí psát co nejlíp. Zaručuju, že v příběhu budou hodně zajímavý scény a že z tábora neodjedou stejní ani jeden. No, uvidíte všechno sami, pokud budete číst.
Ještě něco k tomu, jak jsem tu story psala (kdyby někdo neměl co dělat a chtělo se mu to číst). Teda, mám zatím tři díly, ale když jsem psala POV hopera (jméno se dozvíte v 1.díle), poslouchala jsem hip-hop (tedy dvě písničky pořád dokola od kámoše) a když jsem psala POV punkera, většinou to bylo něco vám známějšího jako třeba MCR (překvápko že?:D), Pencey Prep, Mindless self indulgence, Marilyn Manson, Good Charlotte a další a další… (tím nemyslím, že ty skupiny hrajou punk, ale tak nějak podobnej styl). Myslim, že se mi daří se díky tomu vnést do pocitů toho, jehož POV zrovna píšu. Ale co já vim, třeba jsou mezi vámi i lidi, co mají hip-hop rádi a potěší je to ještě víc.
Takže prosím, pište komentáře, ať vím, jak na tom jsem. Budu doufat, že se to ujme a budete číst. A taky se budu snažit mojí v poslední době špatnou náladu nepřenášet do příběhu, mimochodem, zatím se mi to daří.
Z.

New daddy or lover? - IX. (end)

16. října 2007 v 20:26 | Z. |  New daddy or lover?
Tak je tu poslední díl. Možná vás překvapím, možná se vám konec líbit nebude. Jenže teď mám strašně blbý období, tak jsem to ani jinak napsat nemohla... Bude další story, nebojte. Jen nevím, kdy se do ní pustím. Děkuju za všechny komentáře, moc mě to těší, jen se zrovna teď nedokážu nějak moc radovat... :( A snad mi k tomu tu instrumentálku odpustíte. Kdyžtak jí vypněte a nevšímejte si jí, já jen abyste věděli, při atmosféře jaký písničky jsem ten poslední díl psala..
Bert's POV
Celé dlouhé tři měsíce jsem se s Gerardem neviděl. Myšlenky k němu pořád směřovaly, ale nevěděl jsem kde je, co dělá, na co myslí. To mě zabíjelo. Vlastně, ještě něco. Mamka mě poslala na testy HIV.
,,Mami prosím! Nemůžeš mě v tomhle držet pořád! Pochopíš někdy že ho miluju?! Potřebuju ho!"
Takhle probíhal každý večer. Prosil jsem, vyhrožoval jsem. Všechno bezvýsledně. Pláč a křik, ty dvě věci pořád dokola. Nečekal jsem, že se mnou ještě někdy mamka normálně promluví, ani já jsem se k tomu neměl. Proto jsem byl v šoku, když se otevřely dveře u pokoje a ke mně se blížilo opatrné našlapování. ,,Berty," mluvil jemný hlas. Bála se jak zareaguji. Jindy bych začal ječet, teď už ale na nic nebyla síla. ,,Jo," zamumlal jsem do slzami promočeného polštáře. Měl jsem teď v plánu jí vyslechnout, jako bych cítil, že je tohle důležité.
,,Musím ti něco říct. A… a omluvit se ti. Promiň. Chtěla bych ti vysvětlit, proč jsem ti vyhrožovala a nechtěla tě za Gerardem pustit. Byla jsem v šoku, to jo, to snad chápeš. Ale je tu jeden důvod. Já-" rozbrečela se. Měl jsem nutkání jí obejmnout, ale neudělal jsem to. Přeci ona mi tady ublížila. Nadechla se a mluvila dál. ,,Já jsem myslela, že na něj zapomeneš, protože on… Já nechtěla, abys trpěl.. A taky to je vysvětlení, proč jsi šel na testy. Gerard má.. AIDS."
Poslední slova se odrážela v mé hlavě pořád dokola. Vzdalovala se, obrazy přede mnou se rozmazaly.
,,Berte!" slyšel jsem z dálky, pak se ale pohled začal zaostřovat. Máma. Ležel jsem pořád ve své posteli, nemohl jsem tu ležet dlouho. Přitiskla mi chladnou sklenici ke rtům, napil jsem se.
,,Proč?" zašeptal jsem tichou otázku.
,,Berte, musí to tak být. Nejde to změnit." Snažila se mě utišit? To si vážně myslela, že zapomenu? Že zapomenu na člověka, do kterého jsem se zamiloval? Se kterým jsem prožil své poprvé? To se spletla. Posbíral jsem zbytky sil.
,,Musím ho vidět. Mami, teď mi nesmíš říct ne. Když mi neřekneš kde je, najdu si ho." Pořád jsem se jí díval upřeně do očí. Plakala. Já na to teď neměl sílu. Neměl jsem sílu na nic, přesto jsem potřeboval spatřit tu andělskou tvář. Může být pozdě. Ne, ještě jeden pohled, jeden polibek, prosím.
,,Běž do parku. Prý víš do jakého. Běž," ozval se u mé hlavy skoro neslyšitelný hlas. Teď určitě nelhala.
Vyběhl jsem do chladného počasí, nevnímal jsem chladné kapky deště, dopadající na moji tvář.
Park, viděl jsem lavičku, na ní postavu v černém.
,,Gee?"
Otočil se, chvíli jsme na sebe jen koukali. Zvedl se a vrhl se mi do náruče. Na tváři jsem cítil spousty maličkých polibků smíchané se slzami. ,,Berty, promiň. Já ti to neřekl. Promiň, promiň, promiň," opakoval pořád dokola. Myslí si, že mi to vadí? ,,Gee, já tě miluju, neomlouvej se sakra! Miluju tě!"
Gerard's POV
Nikdy jsem nebyl z nějakého setkání tak vyděšený a zmatený. Ví to už? Jistě že ví. Co když mi přijde říct, že mě nenávidí? Co všechno mu Jess řekla? Uběhly tři měsíce, vypadal jsem jako chodící mrtvola. Možná proto, že jsem nebral žádné léky. Neměl jsem důvod tu být.
Pak přišel. Uviděl jsem ho a chvíli jsem přestal dýchat. Zase vypadal nádherně. Musel jsem ho líbat, omlouvat se mu, říkat, jak ho miluju. Co když už na to nebude dost času?
,,Berte já… Nevím, kolik času ještě mám. Ale než bude konec, musíš vědět, že tě miluju." Mluvil jsem opatrně, doufal jsem, že se pak nebudu těch vět tolik bát. Ale slova, co mi vycházela z úst mi i přesto nepřestávala připomínat loučení. Navždy? Strašný pocit.
,,Neboj Gee, všechno bude OK. Já to vím." Bert najednou působil vyrovnaně. ,,Jak to myslíš?" neodpustil jsem si otázku, která se mi vkradla do úst. ,,Budeme spolu, neboj se."
Jeho slova jsem pochopil, až když z kapsy vytáhl papír. Roztřesenou rukou jsem ho otevřel. Do očí mě praštila jen jedna řádka…
…anti HIV - POZITIVNÍ…
,,Omnia mors aequat." Claudianus
THE END

Až do smrti! 4

15. října 2007 v 16:00 | jee
Byl to hustý les. A v něm tma. Někdy jsem slyšel zahoukat sovu, nebo jak malé srnky pobíhali po lese. Byli tak spokojení. A já tak na dně. Nemohl jsem dál. Slzy mi v tom zabránily. Spadl jsem na kolena. Hlavu jsem si dal do dlaní. Pomalu jsem padal hlavou až na zem. Byl jsem v předklonu a slzy. Ta slaná chuť slz. "néééééé" Praštil jsem silou do té hnědé teď pomalu mokré země.....

Snowy angel

14. října 2007 v 21:30 | Z. |  →Jednorázové stories←
Ráda bych dopředu řekla několik věcí. V téhle story není žádná obvyklá "akce". Je psaná jinak než ty předešlé. Nejsou tam ani určená jména, každý si může domyslet co chce. Psala jsem jí kvůli jedné věci, o které se tu rozepisovat nebudu, ale chtěla bych znát váš názor. Když kliknete na Celý článek (jakože budete muset, jestli si tuhle story budete číst), začne vám hrát March on (acoustic) od Good Charlotte. Nezkoumejte text, já jí k tomu dávám jen protože když jsem tu story psala, mi u toho pořád hrála. Jiný důvod nemám.
Doufám, že se najde někdo, komu se bude líbit, ale i když ne, nevadí, budu pokračovat tak i tak v ostatních povídkách. Z.
Zase, jako každý rok jsem se procházel zimní krajinou. Sám. Na tváři mi roztávaly studené sněhové vločky. Po každé zbyla jen kapička, míchaly se s mými vlastními slzami. Žil jsem sám, bez přátel, bez rodiny. Přál jsem si alespoň jednou v životě cítit se šťastný. Ten pocit mi byl něčím cizím.
Pozoroval jsem lidi kolem sebe. Rodiče s dětmi, které chytají do rukou jemné sněhové vločky. Lidi, držící se za ruce, s úsměvem na tváři, určitě necítily zimu. Hřála je láska.

New daddy or lover? - VIII.

14. října 2007 v 19:01 | Z. |  New daddy or lover?
Gerard's POV
Vyběhl jsem z pokoje za brečící Jessikou. Tušil jsem, že tohle už nevysvětlím, vlastně jsem to měl i v plánu, ale takhle jsem to nechtěl. ,,Počkej!" volal jsem pořád, ale odpovědí mi byla jen ozvěna mého vlastního hlasu rozlehlým domem. Vpadla do ložnice, chtěla zabouchnout dveře, stihl jsem na poslední chvíli proklouznout. ,,Jess, poslouchej mě chvilku, ano?" pokoušel jsem se mluvit srozumitelně. ,,Ne!" zakřičela mi do očí. Co jiného jsem taky čekal? Snad poprvé v životě jsem měl větší strach o jiného člověka než o sebe. O Berta.
Nestačil jsem se ještě vzpamatovat z jednoho slova co vyslovila a už rychlým krokem směřovala ke dveřím Bertova pokoje. Zastavil jsem se. V tomhle hovoru bych asi moc platný nebyl. Čekal jsem nejspíš dlouhou řadu nadávek, možná výprask, Jess ale řekla jednu tichou větu, po které mě jen zamrazilo v zádech. ,,Ty," ukázala do Bertovo vyděšené tváře ,,jsi mě zklamal. Moc. Ale s ním tě jít nenechám."
,,Vypadni." Tahle věta směřovala ke mně. ,,Dělej!" zakřičela hystericky. Netušil jsem, jestli jí tu opravdu mám nechat, nebo jestli vlastně touží po tom, abych tu zůstal.
,,Dělej! Nechci tě vidět! Nikdy! Padej!" Ta slova bolela tak moc, že jsem se musel otočit k Jess zády. Nemohl jsem se dívat do těch očí. Ten pohled mě zabíjel. Skoro žádné věci jsem s sebou neměl, tlak uvnitř mě stoupal a já měl pocit, že nemůžu dělat nic jiného než vyběhnout do chladné noci. A to jsem taky udělal. Další soběcká věc za dnešní den. Nechal jsem tam Berta. Nechal jsem ho a už nikdy ho nemusím vidět. Nikdy.
,,Ne," zašeptal jsem do tmy. Posluchači byly jen šumící stromy.
Bert's POV
Pořád dokola. Maminčiny nadávky, pláč a křik. Já ale myslel jen na jedno jméno. Gerard. Viděl jsem ho před sebou, myslel jsem na to, co teď asi dělá, kde je. Sedí doma a v klidu poslouchá hudbu? To přeci ne. Běhá venku a mrzne? Ale proč se tedy nevrátí? Proč? Proč tohle všechno?
,,…takže se s ním už nikdy neuvidíš! Jasný? Nikdy!" Posledním slovům jsem rozumněl. ,,Je mi šestnáct! Budu si dělat co chci! Nemůžu za to, co cítím! Pochopíš to někdy?" křičel jsem jako smyslů zbavený. Pořád jsem si ale pamatoval pravidlo z dob, kdy jsem byl ještě malý. Nikdy nevyhraju, vždycky ve všech hádkách zvítězí máma. Bude to tak i teď? Přetrvalo to pravidlo?
,,Nepochopím. Nepochopím, jak mě mohl zradit můj vlastní syn. Při pomyšlení na to, co jste spolu asi dělali se mi zvedá žaludek. Jestli jsi na kluky, najdi si nějakýho normálního. Ve tvém věku. Ale Gerarda Waye už nikdy neuvidíš. O to se postarám." Už nekřičela, spíš vypadala, že jí při mluvení něco napadlo. To něco mě vyděsilo.

New daddy or lover? - VII.

12. října 2007 v 16:48 | Z. |  New daddy or lover?
Bert's POV
Zašli do ložnice. Oba dva, v těsném objetí. Jako to Gerard udělal se mnou? Zmýlil jsem se v něm snad? Je to jen ubohý sobec, co vyzkoušel kluka, syna jeho přítelkyně a teď se vyspí zase s ní? Docházelo mi, že to samé, co dělal se mnou teď bude dělat s mou matkou! Chtělo se mi zvracet. A měl jsem vztek. Na sebe, na Gerarda, na mámu. Na celý svět. Popadl jsem discmana a hodil jím prudce o zeď. Rozlétl se na kousky a já jen pozoroval ty kousíčky drátků a součástek, jak leží na zemi, oddělené, bez života. Rozbrečel jsem se, protože to jsem dělal vždycky, když nějaká situace neměla východisko. A tahle ho opravdu neměla.
Musím něco udělat. Znělo mi v hlavě. Ale co? Ptal jsem se sám sebe. Mám říct mamce, že jsem se vyspal s jejím přítelem? Pak ztratím jí a určitě i Gerarda. Nebo mám nějak vyhnat Gerarda od mamky, abych ho už nemohl nikdy vidět? Mám dělat, že ho nenávidím? S hlavou plnou myšlenek jsem padl na postel a vyčerpáním z dnešního dne usnul.
Gerard's POV
Nemohl už jsem Jess ani políbit. Bylo mi to líto, ale bylo to tak. Očividně, ona ale byla spokojená. Já jsem to ale už takhle nechtěl. Nemohl jsem přeci donekonečna maskovat, že Berta miluju. To bych nedokázal. A navíc, kdybych se tu pořád držel, chtěla by si mě třeba Jess vzít. A co bych dělal pak?
,,Jsem unavená, zítra ti všechno vynahradím, miluju tě," řekla mi ještě Jess, těsně předtím, než usnula. Vyklouzl jsem z pod peřiny, nedokázal jsem teď spát.
Otevřel jsem dveře tak potichu, jak to jen šlo. Podíval jsem se na Jess, jen se převalila na posteli a spala dál. Uf. Prošel jsem chodbou po chladných dlaždičkách ke dveřím natřeným načerno. I v té tmě vynikaly. Nejdřív jsem chtěl automaticky zaklepat. ,,Blbče," vynadal jsem sám sobě a otevřel pomaličku dveře.
Na zemi ležel rozbitý discman, říkal jsem si, že jsem slyšel nějakou ránu. Tak to bylo tohle. Musel mít pořádný vztek. Chápal jsem ho. Podíval jsem se na jeho nevinnou tvář, přes to všechno vypadal spokojeně. Probudila se ve mně myšlenka, že dnes se mu zdají pěkné sny díky mě. Pousmál jsem se. O čem se mu asi zdá?
Přišel jsem až k posteli a sedl si na okraj. Bert se zavrtěl. Přiblížil jsem se rty k jeho uchu. ,,Miluju tě," zašeptal jsem a políbil ho na tvář. Oddálil jsem rty. ,,Ne, nikam nechoď," zamumlal Bert. Tak on byl vzhůru!
Pohladil jsem ho tedy po tváři a jemně ho políbil na rty. ,,Sakra," zaklel Bert a posadil se. ,,Teď ses líbal s mou matkou. To je nechutný. Gee já to takhle nevydržím," mluvil na mě vážným tónem. ,,Nelíbal jsem se s ní. Berte já nemůžu. Ani já takhle nemůžu dál."
Bert's POV
Byl jsem zmatený. Moc zmatený. Jako když se vám zauzluje tenký řetízek tak, že vám trvá věčnost, než ho rozmotáte. A nikdy si nemůžete být jistí, že ho při tom rozmotávání neroztrhnete, protože je tak strašně křehký. Takový byl teď vztah mezi Gerardem a mnou. Tak jsem ho viděl. Měl jsem pocit, že bych potřeboval nějaký návod. Ten ale chyběl.
,,Berty já musím něco udělat," vytrhl mě Gee z přemýšlení. Má pravdu. Ale co? ,,Nemůžu už být s Jess. Nejde to. Buď jí řeknu o nás dvou, nebo se s ní prostě rozejdu. To je na tobě, nechci ti zkazit život," řekl tuchým tónem, který mě nutil přemýšlet. Přitiskl jsem se k němu, to byla má jediná odpověď v tu chvíli. Vypadalo to, že se s ní spokojil a začal mě líbat.
Klapnutí dveří, rána, křik, pláč.
,,Jess počkej!"

New daddy or lover? - VI.

10. října 2007 v 18:04 | Z. |  New daddy or lover?
Bert's POV
Cítil jsem se jako v jiném světě, v jiném těle. Nebyl jsem zvyklí na to, že se mi něco splnilo. Už vůbec ne něco tak krásného. Už když jsem zapaloval svíčky, klepaly se mi ruce.
Teď jsem ležel na posteli, Gerard nade mnou a nekonečně dlouho mě líbal na tvářích a na rtech. Sjel ke krku a jemně ho olízl. Prudce jsem vydechl. Byl tak strašně něžný. A já ho teď mám pro sebe. Přesunul se na mou hruď, když se věnoval mým bradavkám, musel jsem ho rochu odsunout, jinak bych tu slast nevydržel. Usmál se a stáhl mi kalhoty i boxerky. Byl jsem zase celý nahý. Přesto to bylo jiné než ve sprše. Konečně jsem se osmělil a sáhl triko i jemu. Líbal mě na rtech, pak se ale lehce odsunul a usmál se. ,,Já ale ráno mluvil o vaně ne?" Musel jsem se taky usmát a jen jsem přikývl. Páni, vzal mě do náruče a nesl do koupelny. Venku už byla tma, cítil jsem se nádherně. V jeho náruči, s jeho rty na mých.
Otevřel dveře a podíval se do vany. Plná horké vody. Podíval se na mě. ,,Já si to ráno taky pamatoval," odpověděl jsem na nevyslovenou otázku. Pořád mě držel. ,,Berty, chceš.. chceš to tady?" zeptal se. ,,Kdekoliv. Hlavně s tebou," odpověděl jsem, dál už se na nic neptal. Pomalu mě položil do vody a já jsem teď upíral pohled na něj. Vysvlékl se a já jen zíral. Nemohl jsem si ten pohled odepřít. Byl překrásný. Vlezl si ke mně a začal mě znovu líbat. Myslel jsem, že se rozlítnu na tisíc kousků, potřeboval jsem křičet, smát se, cokoliv. Pak se mi ale podařilo to všechno shrnout do dvou slov. ,,Miluju tě," zašeptal jsem opatrně, jako bych se bál, že se lekne a uteče. To neudělal. Neodpověděl, ale začal se o mě silněji třít, touha stoupala v nás obou. Dráždil mě v klíně, nezmohl jsem se na nic jiného než na stupňující se sténání. ,,Okay," zašeptal po chvilce a zvedl mi nohy. Zhluboka jsem se nadechl, voda už byla vlažná. Zavřel jsem oči a pak jsem ucítil zvyšující se tlak. Byla z toho bolest, nic příjemného. ,,Baby, přestanu jestli-" ,,Ne!" zarazil jsem ho. Opatrně přirazil. Veškerá bolest byla najednou pryč a mě zaplavil pocit rozkoše. ,,Gee," vyjekl jsem. Přitáhl jsem si ho co nejblíž k sobě a dotýkal se jeho rtů v rytmu přírazů. Netrvalo to dlouho a svaly v mém těle se napnuly, pak uvolnily. ,,Bože," vydechl Gee a políbil mě na tvář.
Vylezli jsme z vany, Gee mě zabalil do ručníku a znovu odnesl do ložnice. Položil mě na postel a přitulil se ke mně. ,,Byl jsi naprosto úžasný," řekl a dlouze políbil. Tohle všechno vypadalo jako vystřižené z telenovely. Fráze "miluji tě", něžné polibky a mazlení. Jen kdybychom nebyli dva kluci a neměl by to být můj otec…
Gerard's POV
,,Doufám že ještě nespíte kluci!" ozval se hlas z chodby pod námi. ,,Do prdele," sykl Bert a začal se hrabat z postele a zfoukávat svíčky. ,,Ne, počkej!" zastavil jsem ho. Nechápavě se na mě podíval. ,,Nech tu ty svíčky, řeknu, že je to pro Jess," pronesl jsem tu nejsoběčtější a nejhnusnější věc co jsem mohl. Přesto byla jediná, co nás mohla zachránit. ,,Ok," hlesl Bert, ale do očí už se mi nepodíval. ,,Řekni, že spim," dodal ještě a rychle vešel k sobě do pokoje. Nebyl čas na to ho zastavit. Vyběhl jsem ze dveří naproti Jess. ,,Tak co, jaká byla oslava?" zeptal jsem se. ,,Fajn, ale… chtěla jsem radši tebe," zašeptala a přitiskla se na mě. Otevřel jsem dveře do ložnice. ,,No teda, to je krása," pronesla tónem, ze kterého mi bylo jasné, co se musí teď stát. Chtěl jsem už zavřít dveře, ale naskytl se mi nechtěný pohled do Bertovo tváře. On plakal. Nedivím se mu, jsem sobec. V tu chvíli jsem se rozhodl. Nemůžu už to skrývat.

Ehm...

10. října 2007 v 15:55 | Z. |  →About blog & authors←
No tak teď koukám na blog a rubrika 'About blog' je pryč. S holkama jsem ještě nemluvila, jestli jí někdo z nich třeba omylem smazal. No to je jedno. Když jsem si to tak přebrala, tak nic aktuálního co byste měli vědět tam nebylo. Všechno byly starý informace. Takže tady je ta rubrika znovu, tentokrát spojená i s 'about authors'. Všechny články jsem tam zatim psala já a přepisovat je nemá cenu. Jen jeden tušim tam byl od Drusyl, s tou se domluvím. Tak jen abyste věděli, že rubrika je tu zpátky.
Jinak ještě k těm stories tady. Já za sebe za všechny komenty moc děkuju, pokračování New daddy or lover bych snad mohla dopsat někdy večer. Jajami teď asi moc nestíhá, takže nevím jak to je s Až do smrti a Drusyla myslim že dost aktivně přidává Cool rodinku.
Tak se mějte a dál pište komentáře :)
Z.

New daddy or lover? - V.

9. října 2007 v 17:29 | Z. |  New daddy or lover?
Tak konečně blog.cz funguje, takže tady máte další díl.. J
Gerard's POV
Bert byl nervózní. Bál se, přesto jsem cítil, že má radost. Já taky, přes všechny komplikace.
,,Tak, co dneska podnikneme?" přerušila naše pohledy Jess. Zamyslel jsem se. ,,No tak, vy byste mohli třeba zajít za babičkou, stejně jste to měli v plánu ne? Já zůstanu doma. Něco připravím." Poslední věta byla pronesena šeptem. Přitom se na mě díval. Jess si jí očividně taky nevšimla. ,,No jasně. Ale, nebude ti to vadit Berte?" koukla se Jess na Berta, který nabyl jistoty a hrál si s pramínkem vlasů. ,,Vůbec ne," odpověděl a pak se zvedl ze židle.
Vyrazili jsme asi po hodině, Bert nám zamával a zmizel uvnitř domu.
Bert's POV
Páni, nevím, kde jsem najednou vzal tolik odvahy, ale měl jsem v hlavě plán. Jen co odjeli jsem se do toho pustil…
Gerard's POV
Po tom všem cukrování v autě jsme konečně dorazili na místo. Celou dobu jsem myslel na Berta, bylo mi líto Jess, přestože nic netuší. Bert má určitě něco v plánu, jak to ale hodlá uskutečnit, to netuším.
,,Broučku, jsme tady. Neboj se, rodiče jsou v pohodě, budeš se jim líbit," uklidňovala mě, jenže já teď nemyslel na to, že se seznamuji s Jessiky rodiči, ale s Bertovo prarodiči. Divný.
Po přivítání, kdy jsem zjistil, že je všechno v pořádku, že jsou opravdu fajn jsme se odebrali do jídelny, pak do obýváku. Vyslechl jsem si spoustu "zajímavých" historek o Jess když byla ještě dítě. Pomalu se mi míchaly obrazy na fotkách dohromady, ale jeden mě zaujal. Vzal jsem ho do ruky a prohlížel si ho. Byl na něm Bert. Ale nebyl sám, vedle něj stál kluk. Měl blonďaté vlasy a drželi se za boky. Bert vypadal šťastně. V tu chvíli mi ale fotku vytrhl z ruky Jessiky otec se slovy: ,,Já myslel, že už je vyhozená. Toho si nevšímej. Ten kluk, no fuj, Quinn se jmenoval, vyjel po našem Bertovi, byl to zasranej teplouš. Odstěhovali se, díky bohu, spratek jeden." Vtom jsem měl pocit, že se v jejím otci probudil chlápek, kterého jsem neznal. Starý zabšklý dědek. Vsadil bych cokoliv na to, že to, o čem mluvil, nebylo jen z Quinnovi strany. Byl jsem si tím vlastně jistý. Po tom, co se stalo ve sprše obzvlášť. To mi najednou připomělo Berta, celé jeho tělo a já jsem se začínal modlit, ať už jsme zpátky. V tom obřím domě.
Dočkal jsem se, po rozloučení dlouhém, jak kdybychom se neměli už nikdy vidět, jsme konečně nasedli do auta. ,,Gerarde, proč jsi se tvářil tak divně, když ti táta sebral tu fotku? Vypadal jsi naštvaně," zeptala se po chvíli mlčení Jess. ,,Ale to nic. Jen mě to…" začal jsem hledat to správné slovo ,,… překvapilo," dořekl jsem konečně větu a Jess se uvelebila na mém rameni.
Konečně jsme dojeli před dům, začalo se stmívat. ,,Tak jsme tady," pronesl jsem, asi trochu víc šťastným tónem. Vyšel jsem tři schody, které směřovaly dovnitř
,,Berty! Jsme doma!" zavolala Jess do obřího prostoru, který se před námi rozprostíral. Bert vyletěl rychlostí, jakou jsem ještě nikdy nikoho seběhnout po schodech neviděl. ,,Mami, vůbec se nevyslíkej. Nancy Howardová, od vedle. Má dneska narozeniny, měla jsi ve schránce pozvánku. Přeci si to nenecháš ujít. A sluší ti to, můžeš jít takhle. Vážně," vychrlil ze sebe tak rychle, že jsem nějaká slova ani nepochytil. ,,No ehm.. tedy.. dobře, ale.. Co vy dva? Vydržíte to tady spolu?" zeptala se, pro nás ale zbytečně. ,,Jo!" vykřikli jsme nastejně, musel jsem se začít smát. ,,Dobře, já tedy půjdu. Snad jsem do půlnoci zpátky, no Berty, znáš Lucy.. Kdyžtak se najezte a klidně jděte spát. Pa," rozloučila se a zabouchly se dveře. Zůstali jsme sami. Já a Bert. V prázdném domě. Něco připravím. Zněla mi v hlavě věta, kterou řekl ráno. Až teď jsem si všiml krásně nalíčených očí a černé košile. ,,Sluší ti to," podíval jsem se na něj trochu ostýchavě. ,,Díky," zašeptal a dlouze mě políbil. ,,Uch," vydechl jsem, páni, s kolika lidmi už se líbal? Je úžasnej. ,,Musíme nahoru, pojď. Snad mi odpustíš, že jsem romantik," zachochotal se těsně předtím, než otevřel dveře do pokoje, kde jsem zatím nebyl.
,,Páni," vypadlo ze mě. Veliká postel, zatažené rolety, ani kousek světla, jen jemné paprsky od svíček rozmístěných po pokoji. Už jsem nemohl nic říkat, položil jsem ho opatrně na postel a zasypával jeho obličej jemňoučkými polibky. Pak mě ale zastavil. ,,Gee, já, já vím co se stane. A chci to. Moc. Jen, já ještě nikdy… Já nikdy ani s holkou, nikdy jsem… Buď něžnej prosím," koukal na mě s červenými tvářemi. Políbil jsem ho. ,,Neboj se," zašeptal jsem mu do ucha. Kdyby jen věděl, že já jsem nervózní možná ještě víc než on. Teď to ale nedám najevo, chci, aby byl šťastný. Pohladil jsem ho po tváři a sundal mu tričko.

New daddy or lover? - IV.

7. října 2007 v 15:34 | Z. |  New daddy or lover?
Bert's POV
,,P-prosím," zašeptal jsem v těsné blízkosti jeho obličeje. Asi to nejdřív nepochopil, já ale nechtěl vysvětlovat. Přitáhl jsem si ho k sobě a tvrdě přitiskl své rty na jeho. Tak teď. Buď a nebo.
Nebránil se, přesto se po chvíli odtrhl. ,,B-berty, tohle… Já mám bejt tvůj… sakra… táta." Poslední slovo řekl skoro neslyšně. Věděl jsem, že v jiné situaci by mě to vyvedlo z míry, jenže teď jsem stál nahý naproti stejně tak nahému Gerardovi. Teď jsem se nemohl ovládnout. ,,Tak se na to teď vyser, prosím," zašeptal jsem mu do ucha a přitiskl svoje boky na jeho. ,,Ahhhh," vydechl prudce a docela hlasitě. Tohle nejspíš nečekal. Jenže já ho teď potřeboval a nedokázal jsem si představit co bych dělal, kdyby teď odešel. Určitě bych se zbláznil. ,,Berty," zašeptal a konečně se znovu dotkl svými rty těch mých. Zatlačil jsem ho na stěnu a klesl na kolena. V jednu chvíli mě napadlo, jestli jsem lepší já nebo máma. Jak perverzní. Nad tím bych přemýšlet neměl. A za chvíli už ani myslet nešlo. Vzal jsem ho do úst a pohyboval hlavou, dokud nevykřikl moje jméno a sesunul se na zem. ,,Pojď ke mně," řekl mi a já si k němu sedl, pořád na nás stékala studená voda. ,,Byl jsi skvělej," zašeptal a líbnul mě na tvář. Připadal jsem si jako děvka. Ale zatraceně spokojená.
Gerard's POV
Sakra, co jsem ho to nechal udělat? Mého budoucího, sice nevlastního syna. Jsem zrůda, parchant, úchyl.
,,Já jsem se asi zamiloval."
Po té větě jsem musel Berta obejmout, ale tím jsem se cítil ještě víc ztracený. ,,Berty tohle nemůžeme." Ta slova šla těžko vyslovit, přesto jsem necítil jinou možnost. ,,Co bych řekl Jess, tvojí mámě? Promiň, ale já miluju tvýho syna?" Asi jsem mluvil docela nahlas, musel jsem se trochu krotit. ,,Ale vždyť to vůbec nemusí vědět Gee," řekl Bert tak spokojeným hlasem. Jak mohl být tak klidný? ,,Ne že nemusí, to nesmí vědět!" Uvědomoval jsem si, že jsem na něj hrubý, přestože on za to vlastně ani nemůže. Tedy, určitý podíl viny na tom má, ale já jsem se nebránil, spíš naopak. Měl bych nadávat a křičet jen sám na sebe.
,,Kluci! Vy jste v koupelně? Proč jste v jedný? Máme přece dvě!"
Hrklo ve mně, myslel jsem, že už je všechno ztracené, když jsem slyšel hlas Jess z chodby. Bert ale zachoval klidnou hlavu. ,,Jo jsme tu! Za chvíli přijdem, v druhý koupelně netekla teplá voda!" zakřičel směrem k chodbě a já jsem si oddychl. ,,Díky," špitl jsem, když jsme vylézali ze sprchy. ,,Já taky," řekl mi a pak už jsme se museli obléct a sejít dolu k snídani.
Bert's POV
Mísilo se ve mně tolik pocitů. Cítil jsem se šťastný, milovaný, nervózní, měl jsem strach, obavy. Ale každý pohled na Gerarda jako by mi to vynahradil. Usmál jsem se na něj přes stůl a on se málem udusil na kousíčku toastu. ,,Tak jak jsi se vyspal Gerarde?" uculila se na něj máma. ,,Výborně," odpověděl, ale přitom koukal na mě. Myslím, že to všechno začínal mít pod kontrolou a pomalu si to začínal užívat. ,,A co koupelna? Vyhovuje ti tam všechno miláčku?" podívala se na něj znovu máma, Gerard se ale upřeně zadíval do mých očí, myslel jsem, že omdlím. Nesputil ze mě pohled, mluvil teď na mě, ne na mámu, ta si toho ale nevšimla. ,,Koupelna byla skvělá. Ale večer by mohla být ještě lepší vana… lásko," mrkl na mě a já jsem se trochu zakymácel na židli.

New daddy or lover? - III.

6. října 2007 v 19:47 | Z. |  New daddy or lover?
Bert's POV
Sakra, já na něj křičel. V duchu jsem si nadával, přesto mi muselo být jasné jak tohle pro dnešek dopadne. Kdybych na něj totiž nezačal křičet, musel bych se na něj vrhnout. A to by byl o dost větší problém. ,,Asi bych měl jít, že?" podíval se na mě kupodivu docela klidným pohledem Gerard. ,,Jo," pípl jsem, ale do očí jsem se mu už nepodíval. Nešlo to. ,,Ok," hlesl a já jen uslyšel klapnutí dveří, pak vzdalující se kroky. ,,Debile," zaklel jsem sám na sebe a padl znovu na postel. Pořád jsem musel přemýšlet, jak tohle všechno vydržím, jak se mám ovládnout, jak se mám v jeho přítomnosti chovat… Jenže moje oči ztěžkly a já jsem během chvíle usnul…
Vzbudil jsem se až když mě do očí štípaly ranní paprsky slunce. Zamrmlal jsem neidenfikovatelnou větu a prohrábl si vlasy. Párkrát jsem zamrkal, přesto jsem měl pocit, že moje tělo ještě spí. ,,Sprcha," zabručel jsem si pro sebe a popadl jsem nějaké triko a ručník.
Přešel jsem opatrně chodbu, pořádně jsem se rozhlédl. Takovéhle ranní setkání s Gerardem bych nejspíš dnes nezvládl. Oddechl jsem si když nebyl slyšet žádný zvuk a za chvíli sem došel ke dveřím koupelny. Rychle jsem na sebe pustil ledovou vodu.
Gerard's POV
Na včerejší večer jsem nějak nemohl zapomenout ani v noci. Musely uběhnout nejméně dvě hodiny, nemohl jsem spát, jen jsem se převaloval sem tam a myslel na Bertovo výbuch. Třeba se takhle chová vždycky, není to nic zvláštního. To ale pořád nevysvětlovalo mrazení v zádech při každém jeho sebemenším gestu, při každém slovu co řekl. Promnul jsem si oči a podíval se na druhou polovinu vedle sebe. Jess tu nebyla. V jejich domě jsem se ještě moc nevyznal, ale když jsem vyšel do prvního poschodí, napověděl mi zvuk sprchy. Byl jsem si natolik jistý, že je uvnitř Jess, že jsem otevřel dveře bez rozmýšlení. Nevšimla si mě. Ranní překvapení ve sprše, proč ne. Svlékl jsem se a jedním pohybem otevřel dveře od sprchového koutu. Vlezl jsem dovnitř.
,,A kurva," pronesl jsem skoro šeptem, když se osoba ve sprše otočila směrem ke mně. Stál tam Bert. Tedy, což o to. On Bert přede mnou stál i včera, ale večer byl poněkud… oblečenější. Teď se mi naskytl pohled na jeho nahé tělo. Na jeho tetování. Na jeho vlasy slepené proudem vody. Na jeho… sakra. ,,Promiň já… já vypadnu," snažil jsem se odtrhnout pohled od jeho těla. Najednou jakoby se ve mně probudil člověk, který ve mně doteď spal. ,,Počkej," zašeptal Bert a já jsem mu nezabránil. Nic jsem neřekl, jen jsem se k němu otočil čelem a mohl mu znovu pohlédnout do očí. Tentokrát v nich nebyl hněv. Teď v nich byl chtíč.

New daddy or lover? - II.

4. října 2007 v 18:40 | Z. |  New daddy or lover?
,,No tak Berte, co je s tebou?" okřikla mě máma. Ani jsem nepostřehl, že pořád tisknu Gerardovu ruku a zírám do jeho neskutečně krásných očí. Musel jsem zavrtět hlavou, snad jsem si myslel, že se proberu. Nepovedlo se. Byl jsem pořád jako v jiné dimenzi. ,,Tak asi půjdeme ke stolu, ne miláčku?" ozvala se znovu máma a poplácala toho Gerarda po zadku. Páni, ještě nikdy jsem neřárlil na vlastní matku, ale kdyby ta ruka na jeho dokonalém pozadí mohla patřit mě… ,,Jo, půjdem," promluvil Gerard a vyšli jsme směr jídelna. V hlavě se mi nezadržitelně rodily myšlenky na to, jak asi vypadá bez toho černého oblečení, jak asi líbá, jak by asi… Musel jsem si dát ruku před rozkrok, který teď začal narůstat. Sakra. Zpomalil jsem, nechal jsem těm dvoum náskok. ,,Berte, do prdele uklidni se, budeš v pohodě, uch, jasně, v pohodě," šeptal jsem si jak jen tiše to šlo a zhluboka jsem se nadechoval. Terorismus, ptačí chřipka, karburátory, moje babička. Snažil jsem se myslet na cokoliv, jen ne na Gerardovo tělo. Myslím, že jsem už byl docela v klidu a tak jsem mohl přijít do jídelny a usednout za stůl. Mamka se zrovna otočila, aby podala polévku a já jsem nenápadně pokukoval po Gerardovi. Nastalo trapmé ticho. prolomila ho ale Gerardova slova: ,,Tak Berte, co třeba rád děláš?" Čumim na tebe, představuju si tě nade mnou jak mě..,,Eh, poslouchám hudbu, někdy zpívám, nic moc zajímavýho," vypadlo ze mě. Nemohl jsem si nevšimnout Gerardovo rozzářených očí. ,,Páni, ty zpíváš? Já-já taky! Tedy, jen tak občas, ale baví mě to," mluvil na mě. I když bych měl mít radost, že má stejné zájmy, jen jsem civěl na jeho rty, jak se pohybují, jak jsou asi hebké.
,,Berty! Slyšíš mě sakra?" zakřičela mi za uchem mamka, nadskočil jsem na židli. Páni, jak dlouho jsem na něj civěl? A… do prdele. Prudce jsem si strčil ruku do rozkroku, zase trochu větší problém. ,,Podej mi už ten talíř!" uslyšel jsem vedle sebe. No, ale jak… ,,Echrr, jo, jasně," mumlal jsem a snažil se rychle vymyslet, jak se za neustálého koukání Gerarda na mě vysoukat od stolu, aby nebyl vidět můj… problém. Opatrně jsem tedy vzal talíř a vstal. Už jsem se chtěl otočit, ale v tom jsem uslyšel Gerardův kašel. Ježiš, zaskočilo mu. Na příčinu jsem přišel hned. Otočil jsem se ajeho pohled směřoval k mým kalhotám. Nevěděl jsem co dělat, takže jsem vyběhl nahoru do svého pokoje, zamkl jsem a padl na postel. ,,Do prdele!" zařval jsem a uhodil pěstí do nočního stolku. Rozbrečel jsem se jako dítě.
Klepání mě ale vyrušilo. Rukávem jsem si rychlými pohyby stíral slzy. ,,Jo, je odemčeno," odpověděl jsem a v duchu zaklel proč mi sem někdo nenechal udělat zámek. Otevřely se dveře a v nich stál. On. Gerard. Gerard, který měl tak nádherný pohled, nádherné tělo. Gerard, který tak nádherně mluvil. Gerard, který prý taky zpíval. Gerard, mámin přítel.
Gerard's POV
První den v domě Jessici byl fajn. Jen její syn mě… znepokojoval. Nikdy se mi totiž nestalo, že bych byl v přítomnosti nějakého ještě takhle mladého kluka tolik nervózní. Byl sice trochu nemluvný a svým způsobem protivný, ale vyzařovalo z něj něco, co jsem nedokázal rozpoznat. Vždycky když se na mě díval, musel jsem uhnout pohledem. Bylo to jako můj první rozhovor s holkou. Tohle byl ale syn mé přítelkyně.
Když na něj ale Jess mluvila, nevnímal jí a pak se zvedl a já viděl ten problém. Chápal jsem to v jeho věku, jen jsem zrovna v tuhle chvíli nechal příčinu. Asi jsem moc vyvalil oči, Bert utekl, nejspíš do svého pokoje. Sakra, to jsem nechtěl. Omluvil jsem se a zeptal se kde má Bert pokoj. Jess nic nenamítala a popsala mi cestu do něj. Na chvíli jsem měl pocit, že v tak velkém domě zabloudím, ale nakonec jsem našel dveře polepené plakáty a natřené na černo. To bude ono.
Zaklepal jsem a zevnitř se ozvalo nepatrné pípnutí, že je odemčeno. Tak jsem vešel.
,,Berte, já se ti omlouvám. Neměl jsem tak civět tam dole. Promiň já… Chápu to, je ti šestnáct-" Bert rychle otevřel pusu a vysypal ze sebe najednou tolik slov, tedy spíš křičel. ,,Nic nechápete!! Nic! Tohle kurva není tím, že je mi šestnáct! Tohle je teď úplně jedno! Vy tohle nemůžete pochopit! Jedinej důvod jste VY!" Zůstal jsem na něj koukat s pootevřenou pusou, asi jsem nestihl vstřebat všechny informace, ale myslím, že něco jsem si z toho přebral. A to něco by mohl být… problém.

Rozloučení s jedním ze spřátelených blogů

1. října 2007 v 22:16 | Z.
Takže, jak jste si už jistě všichni všimli, jeden ze spřátelených blogů www.frerard-on-your-wish.blog.cz musela autorka ukočit. Už je to dýl, ale pořád byl na těchhle stránkách v oblíbených, až dnes jsem ho smazala. Snad jen kdyby se sem autorka blogu někdy podívala, můžu vzkázat, že stories tam byli krásné, je mi moc líto, že to takhle dopadlo a já doufám, že se nekdy vrátí.
Z.