Pálte s reklamami do análneho otvoru!!!

Srpen 2007

Slibovaná anketa - prosím hlasujte!

29. srpna 2007 v 19:02 | jajami & Zuziky
Tady je ta anketa, rozhodněte si teda, která dvojice jako hlavní se v nové story objeví. Anketa je sestavená z možností, které jste napsali do předchozího článku. ¨
Hlasujte!

Nová story

29. srpna 2007 v 16:07 | jajami & Z.
Takže lidičky, potřebujeme od vás radu. Chceme se pustit do nový story, do nějaký, která tu ještě nebyla. Taky tam nechceme nějaký zběsilý sexuální akce XD, možná vůbec žádný, to ještě všechno uvidíme až se do toho pustíme. Teď ale od vás potřebujeme radu. Nevíme jakou dvojici tam dát. Už bylo pár reakcí na to, že je to pořád Gerard a Frank a možná je to pravda. Tak nám PROSÍM napište do komentářů, jaká dvojice by měla být v hlavní roli. Není podmínka, že to musí být členové MCR! Můžete klidně napsat Berta (The Used) a XXX. Zkrátka kdo vás napadně, my pak z vašich návrhů vytvoříme anketu a bude se hlasovat. A pak už konečně bude nová story. Čím dřív napíšete komentář, tím dřív story bude. Tak pište pište! :o):o)
jajami & Z.

Máte mě tu zpátky a se mnou posilu :o)

19. srpna 2007 v 21:29 | Z.
Takže lidičky, po týdnu jsem tu zpět. Na chatě byla nuda, ale s tím jsem počítala. Napsala jsem volné pokračování Red Rose, co nejdřív se pokusím začít to přepisovat. A doufám, že se vám to bude líbit :o) Vážně už jsem se na vás a na ty vaše komentáře těšila, chybělo mi to :)

Loučím se na týden

11. srpna 2007 v 16:16 | Zuziky
Takže za prvé bych se vám všem chtěla omluvit, že v poslední době tu nic nepřibývalo. Tenhle týden se vrátily kámošky, takže jsem byla hodně s nima a venku, to snad chápete. A zítra jedu pryč na týden, na chatu, nuda, ale musim tam, s tim nic neudělám. Jediná výhoda, bude tam klid a můj milovaný blok na waycesty a frerardy. Takže slibuju, že určitě přivezu nové nápady a příběhy. Jen co se vrátim, začnu to přepisovat. Takže doufám, že zůstanete věrný těmhle stránkám a za týden budete zase psát komentáře a číst.
Zároveň taky moc děkuju za návštěvnost, už překročila 2500 lidí. Děkuju taky za všechny komentáře a připomínky, budu se snažit všechno vychytat tak, abyste byli spokojení.
Mějte se krásně a užívejte prázdniny! :o)
Z.

Love from catacombs - VI. (end)

8. srpna 2007 v 23:00 | Z. |  Love from catacombs
Možná vás tenhle konec překvapí, možná ne. Možná se vám to bude zdát useknutý. Omlouvám se, ale já to jinak ukončit nemohla. Říkám dopředu, že pokračování psát nebudu, promiňte. Doufám, že vám udělá radost a možná vynahradí tenhle Frerard volné pokračování Red rose, ještě ale nevim kdy se do něj pustím. Snad se vám tenhle příběh ale i přes to bude líbit. Doufám…
Frank's POV
Sakra já jsem usnul! Nevím jak dlouho jsem spal, ale když jsem otevřel oči a uvědomil si, že už mě v hotelu určitě hledají, chtěl jsem se zvednout, ale bolest mě srazila zpátky na gauč. Vykřikl jsem, myslel jsem, že se mi tělo rozpadne. Z kuchyně se hned přiřítil Gerard. ,,Frankie! Už ses vzbudil! Jsi v pohodě?" zeptal se ustaraně. ,,J-jo ale Gerarde já jsem měl bejt v hotelu a teď mě hledaj a… co mám teď kurva dělat.." po tváři mi stekla slza, byla to slza bolesti, strachu, zmatení… ,,Šššš.." sedl si vedle mě Gerard a objal mě. ,,Neboj se. Volal jsem do hotelu, moc dlouho jsi nespal. Řekl jsem, že jsem tě našel na ulici a teď že tě odvezu k nějakýmu doktorovi. A taky že jo. Tvoje profesorka tam už bude, má o tebe strach, má za tebe zodpovědnost. Odvezu tě tam. Musím, nevím co ti ty grázlové udělali. Ale Frankie," podíval se mi do očí ,,nechceš mi říct kdo to byl a proč?" Zase jsem před sebou viděl Joshovu naštvanou tvář. ,,J-jo, jo Gee řeknu ti to, teď už to bude stejně jedno. Pošlou mě domů. Už tě nikdy neuvidim." Brečel jsem jako malý dítě, ale když jsem si to všechno začal uvědomovat, nemohl jsem se udržet. ,,Ne Frankie! Ne tohle neříkej. Já… přijedu za tebou, určitě jo, všechno bude dobrý, ale teď už musíme jít." Gee mluvil tím uklidňujícím tónem, já ale stejně slyšel nejistotu v jeho hlase. Zvedl se a pomáhal mi vstát. Celou svojí váhu jsem přenášel na něj, byl jsem hrozně slabej. Připadalo mi blbý se na něj takhle vázat, ale já jsem vážně neměl žádnou sílu.

Love from catacombs - V.

7. srpna 2007 v 17:28 | Z. |  Love from catacombs
Tak jsem to stihla dřív, večer nejspíš nebudu mít tolik času... tak ať se vám líbí :o)
Gerard's POV
Nemohl jsem jen tak sedět doma, to prostě nešlo. Musel jsem zase vypadnout ven, na vzduch, pročistit hlavu. Ve věcech, které se teď odehrály jsem měl pořád zmatek. Hodil jsem na sebe mikinu a vyšel jsem ven. Foukal tam docela studený vítr. Nevěděl jsem kam půjdu, ale nakonec moje kroky směřovaly k parku. K parku kde jsem potkal Frankieho. Byla tam zvláštní atmosféra, ale možná mi to tak připadalo jen kvůli tomu co se tam stalo. Sedl jsem si na zem a opřel se o strom. Zapálil jsem si a pozoroval listí na stromech, lidi chodící kolem, zamilované páry, opuštěné bytosti, děti s rodiči… Málem jsem tam usnul, ale probral jsem se když kolem mě prosvištěla nějaká parta na kolech. Už je pozdě, měl bych jít domů, ještě si musim radši zopakovat můj text na zítřek. Vstal jsem a vyrazil jsem směrem k domovu, nemohl jsem přestat myslet na Franka. V mojí hlavě bylo jen jedno jméno. Frank. Frankie. Mijuju ho. Cože? Ano, miluju ho..

Anketa - Red rose

6. srpna 2007 v 22:53
Tak nevim, jestli se do toho mám příští týden pustit... Hlasujte prosím a kdyžtak tu nechte i komentář chtěla bych znát váš názor...

Love from catacombs - IV.

6. srpna 2007 v 21:00 | Z. |  Love from catacombs
Frank's POV
Panebože, nejdřív mi ani moc nedocházelo co se to tady děje, co jsem to udělal. Ale to co Gerard řekl, páni. Líbali jsme se, hladili, ale pak to asi došlo mě jako prvnímu. Že jsme v parku a že je světlo. Odtrhl jsem se od Gerarda a rukou, kterou jsem měl skoro u jeho poklopce jsem se podrbal na hlavě. Přímo naproti nám stála maminka s nějakou malinkou holčičkou v růžových šatičkách, která právě upustila panenku na zem a koukala na nás s otevřenou pusou. ,,Pojď… rychle jdeme domů!" Maminka jí chytla za ruku a odkráčeli, ještě pár lidí na nás koukalo. ,,Gee… tady to asi… eh.." Nevěděl jsem co říkat nebo co dělat. Ale Gerard to udělal za mě. ,,Půjdem ke mně… pojď." Uculil se a chytl mě za ruku, naše prsty se propletly a on mě táhl nejspíš tedy k jeho bytu. V tu chvíli mi bylo jedno že toho chlápka znám jeden den, užíval jsem si každý jeho dotyk. Došli jsme k nějakému domu, vyběhli jsme schody, pořád jsme se museli smát tý holčičce v parku. ,,Prosím.." Kývl Gee rukou směrem dovnitř. Vešel jsem, no teda, pěknej nepořádek, ale co, u mě v pokoji to nevypadalo o moc líp. Usmál jsem se. ,,Běž… eh… prosimtě do kuchyně, tam je docela pořádek.. Tudy." Ukázal směrem nejspíš tedy ke kuchyni. On odešel do jiného pokoje. Vešel jsem tedy do kuchyně… Vypadalo to tam docela útulně. Měl jsem strašnou žízeň, jenže v jeho ledničce jsem našel jen plechovku piva. No co, se trošku napiju, nevadí. Jenže další věc, nenašel jsem ani židli. Taky nevadí…

Povídky podle vás. Ano nebo ne?

5. srpna 2007 v 21:56 | Zuziky
Tak mě napadlo, když jsem to poprvé viděla na blogu frerard.blog.cz (v oblíbených), že bych to tu mohla zkusit taky. Takže chci znát váš názor, co myslíte. Kdo ještě neví o co jde, pokusim se to trochu vysvětlit. Jde o to, že by za každým dílem povídky byla anketa, co se má v příštím díle stát (např. kdo má přijít atd.) a vy byste v ní mohli rozhodnout. Takže pokračování by bylo podle toho, co byste si odhlasovali. Komu se teda nechce psát komentář, alespoň hlásněte v anketě jestli tu tyhle povídky chcete nebo ne. Díky
Z.

Love from catacombs - III.

5. srpna 2007 v 21:11 | Z. |  Love from catacombs
Frank's POV
Už jsem si myslel, že dnešní dne bude standartně nudnej. Měli jsme v plánu zatím jen nějaký katakomby kousek odsud, čekal jsem jen, že mi někdo, no někdo kdo asi, rozbije držku. Ale jen co jsme dorazili do katakomb, všechno bylo jinak. ten průvodce… páni. Ještě nikdy jsem snad neviděl hezčího chlapa než byl tenhle. Věděl jsem, že se jmenoval Gerard, představil se nám jménem hned na začátku. Jenže já, jako vždy, jsem musel něco udělat. Tentokrát jsem sebou šlehnul na zem. Podjely mi nohy no. Ale to co udělal mě dostalo. Běžel hned ke mně a pomohl mi na nohy. To jak se pak zadrhával mi přišlo roztomilý. Malá část mého já, ta zanedbatelná, která si ještě trochu věřila si myslela, že je to kvůli mně, ale ta silnější část mého já, ta pesimistická to hned zavrhla. Stejně jsem se na něj ale mohl alespoň tu další půlhodinku beztrestně koukat. Jenže pak přišel konec prohlídky. Strašně jsem chtěl něco udělat, nevěděl jsem co, ale říkal jsem si, že takhle ho už nikdy neuvidim. Ale Franku, co si to tady namlouváš? Vždyť bydlí tak daleko od tebe a navíc, víš kolik ten už musel nabalit holek? Myslíš že takovej kluk by mohl bejt teplej aještě k tomu chtít tebe? Takovýho ubožáka? Říkala jedna část mého já, ta druhá ale odporovala. Mohl bys konečně najít někoho kdo ti rozumí. Třeba byste mohli být spolu… Jakou jsem asi poslechl? Jistě že tu první. Neudělal jsem vůbec nic. Nic. Debile. Odjeli jsme a zase jsme stáli v hale. Civěl jsem na špičky svých bot a v duchu jsem si nadával jakej jsem to debil. ,,Táák, teď máte volno. Do čtyř odpoledne. Nebudu vás trápit. Pohybujte se v okolí hotelu a na pokojích. Už nejste děti, nemusíte se držet uvnitř. Jen na sebe dávejte pozor a doufám, že ve čtyři se tu sejdeme ve zdraví. Čeká nás výlet do centra města. Tam budete mít rozchod, navečeříme se tam a pojedeme do hotelu. Tak si běžte za svými zálibami." Napadly mě dvě věci, které bych teď mohl dělat. Jít do pokoje a tři hodiny se tam válet na posteli a čekat až přijde Josh a dostanu další ránu. Nebo jít někam ven, co nejdál to půjde, ale tak abych se neztratil. Ale co nejdál od Joshe a jeho party. Zvolil jsem druhou možnost. Vyšel jsem z hotelu, přešel jsem kolem pár zhnusených pohledů a vydal se směrem do neznáma od hotelu.

Love from catacombs - II.

3. srpna 2007 v 13:56 | Z. |  Love from catacombs
Gerard's POV
Došel jsem k jednomu chlápkovi, který mi to tu měl vysvětlit. I když jsem vlastně už skoro všechno věděl. Jednou mě tudy ještě provedl, všechno ukázal a já mu všechno odkýval. Celý den utekl tak nějak rychle. Přišla jedna prohlídka, druhá, třetí… Nic zvláštního se nedělo, viděl jsem pár vyděšených obličejů, pár nadšenců, kteří všechno s úžasem fotili, taky lidi, kteří se až moc vyptávali, z některých otázek jsem se musel hodně šikovně vykrucovat. Skupinka asi dvanáctiletých dětí, pak nějaký důchodci, pak smíchaná skupinka, žádný zvláštní lidi. Všechno proběhlo v pohodě. Ještě než jsem odešel domů, zastavil jsem se u toho chlápka co to tu měl na starosti. Jmenoval se George, fajn chlap. Zeptal jsem se, jestli má zítra přijít nějaká objednaná skupina lidí nebo to budou jen náhodní turisti. Prý mají objednanou akorát jednu. Nějaký studenti, bude jim tak kolem 16ti, 17ti. No, tak to by mohlo být v pohodě. Rozloučil jsem se s Georgem a vyšel pomalu k autu. Za chvíli jsem byl doma, sednul jsem k televizi a povzdechnul si. Kdybych tu tak mohl být s někým jiným než s tím popcornem a coca colou. V televizi skoro nic nebylo, za chvíli jsem na gauči usnul.

Love from catacombs - I.

2. srpna 2007 v 21:48 | Z. |  Love from catacombs
Gerardovi je 26 let, v létě dostal nabídku na provázení turistů v katakombách. Frankie (16) jede na týdenní výlet se školou, hned druhý den mají v plánu návštěvu katakomb…
Gerard's POV
Tak jsem to přijal. Budu celé léto provázet turistický výpravy v katakombách. Jsou asi kilometr od mýho bytu, takže není problém se tam dostat. Prachy se hodí vždycky, zvlášť mě když bydlim sám, tak proč to nepřijmout. A taky po tom, co mě před půl rokem opustil Stephen, potřebuju nějaký rozptýlení. Navíc v katakombách se mi vždycky líbilo, tajemná atmosféra, to mě vždycky lákalo. Myslím, že už umim všechno co se toho místa týče, jsem připravenej. Nastoupit mám zítra. Už je večer, měl bych si asi jít lehnout nebo se ráno z tý postele nevyhrabu. Osprchoval jsem se a zalezl do postele, za chvíli jsem usnul.

Anketa

2. srpna 2007 v 13:39 | Zuziky
Hlasujte prosím, jestli jste četli všechny, tak která se vám líbila nejvíc?

zase návštěvnost

1. srpna 2007 v 19:50 | Zuziky
Já to sem musim napsat, koukla jsem se na blogu na počítadlo a koukám, že celkem už tu bylo přes 1000 návštěv! To je pro mě vážně úžasný číslo a strašně vám děkuju, už po několikátý, ale fakt moc, že čtete a hlavně komentujete! Jinak další story začnu psát asi zítra, už mám nějakej nápad, teď to jen ještě v hlavě doladit a můžu začít :D Aby z toho nevyšla nějaká blbost... :o)
Z.

Silent eyes - VIII. (end)

1. srpna 2007 v 12:49 | Z. |  Silent eyes
Gerard's POV
Tak nějak automaticky jsem otevřel oči. Docela prudce, nejdřív mě do nich jen prudce praštilo světlo, rychle jsem je zase zavřel. Zkusil jsem to pomaleji. Koukal jsem jen škvírou mezi víčky. Přede mnou jsem viděl nějaké skříňky, ale hrozně rozmazaně. Zkusil jsem ten pohled skrz přivřená víčka upřít na jedno místo. Na nějaký předmět na jednom stolku. Jo! Mám to! Pohled se mi zaostřil, byl to tácek a na něm hrnek. ,,Gerarde!" Ucítil jsem tu jemnou, ale v tuhle chvíli propocenou ruku na svojí. ,,Frankie!" Otočil jsem pohled na něj. Udělal jsem to jako s tím táckem. Zaostřil jsem, nebo jsem se o to snažil, na jeho obličej. Páni! S tímhle klukem jsem to všechno prožil. Přede mnou seděl drobný kluk, s tetováními na rukách, v černém vytahaném triku a džínách. Jeho obličej. Nejdřív jsem nemohl spustit oči z těch jeho. Byly velké, v tu chvíli bych řekl asi světle hnědé, možná trochu do zelena. Teď byly ale trochu zarudlé, páni, on plakal, delší hnědé vlasy mu padaly do obličeje. ,,Frankie, ty jsi tak nádherný!" Vydechl jsem, teď už moje oči byly otevřené úplně, i když jsem ještě viděl trochu rozmazaně. ,,Gee… já jsem tak šťastný!" Obejmul mě, líbali jsme se, hladili, pořád jsem musel pozorovat jeho oči, nos, vlasy… všechno jsem na něm miloval, byl tak nádherný.
Druhý den mě pustili domů, byl u mě pořád Frankie. Šli jsme do parku. Do toho parku kde jsem si přál být s ním. Sedli jsme si na tu samou lavičku jako minule. Frankie koupil nějaký sušenky, vždycky než jsem si jí dal do pusy, chvíli jsem jí pozoroval. Pak jsem se podíval na Franka. Obejmul jsem ho kolem ramen. ,,Teď je konečně ta chvíle kterou jsem si přál. Teď jsem šťastný Frankie. Za tohle, i kdyby to mělo třeba zítra skončit, to všechno za to stálo. Za jedinou chvíli s tebou kdy tě vidim." Usmíval se, teď jsem konečně viděl ten jeho úsměv. ,,Já taky Gee, jsem šťastný. Miluju tě." Asi čtyři hodiny jsme jen seděli na lavičce, líbali se, povídali si, smáli se…
Procházeli jsme se potom po okolí, nevím jak dlouho, to mi v tu chvíli bylo jedno. Procházeli jsme i temnějším místem, tím, kde už prý Frankie dvakrát potkal nějakého bezdomovce, prý byl milý, možná tam bude a když ne, půjdeme dál.