Pálte s reklamami do análneho otvoru!!!

Červenec 2007

Forbidden romance - V. (end)

31. července 2007 v 23:07 | Z. |  Forbidden romance
,,Ugh… ehm… eh.." uslyšel jsem vedle sebe. Rychle jsem se od Mikeyho odtrhl. ,,Franku t-to tohleto…" ,,To není tak jak si myslim?" Podíval se na nás vykulenýma očima Frank. ,,No ono spíš… ono spíš je to tak jak si myslíš…" Oči mu div nevypadly z důlků. ,,I-i-i-incest??" ,,Pššt sakra!" Zakryl jsem mu rychlým pohybem pusu. ,,Kvůli tomu to tak všechno vlastně je… protože rodiče přijeli dřív domů a…" Mikey už seděl na posteli a rozhazoval rukama. ,,No detaily vynech, to už je mi jasný co doma uviděli." Teď už zněl Frank trochu jistěji. ,,Gee, já chci jít někam s tebou. Prosím. Nechci domů když tam nebudeš ty." Mikeyho hlas zněl zase smutně. ,,Mikey…" obejmul jsem ho ,,ale já jsem na ulici, ty se mnou nemůžeš, ještě takhle… ne Mikey to nejde." Chvíli jsme tam jen oba se smutným výrazem seděli, než se ozval Frank. ,,Kluci, jestli by to nějak šlo udělat, tenhle tejden doma nikoho nemám mohli… mohli byste…" Mikey se rozzářil. ,,Jo! Jo Gee řekni že jo!" ,,Já bych rád, ale sakra Mikey co asi rodiče až si sem pro tebe přijdou? Co budem dělat potom?" Sklopil oči do země. ,,Nevím." ,,Já… tak já dojdu za tim doktorem, řeknu mu, aby tě pustil se mnou. Všechno mu řeknu, musím to zkusit, a máme mobil, táta bude volat když tě tu nenajde. Do tý doby něco vymyslíme neboj." To ze mě najednou vypadlo, ani jsem nevěděl jak. Vyšel jsem z pokoje rovnou ke dveřím toho doktora, zaklepal jsem. ,,D-dobrý den." ,,Pane Wayi, nemusíte mi všechno vyprávět, to za vás udělal váš otec." V tu chvíli jsem si myslel, že je všechno ztraceno, ale pak ten doktor řekl něco, co jsem nečekal. ,,Chápu jeho i vás. Měl jsem takových případů už víc. Chcete si bratra odvézt s sebou co? A kam chcete jít?" Páni, on mi snad čte myšlenky, napadlo mě. ,,No, kamarád, Frank, on, nikoho teď nemá doma a my jsme mysleli že bychom…" ,,Jasně. Mějte u sebe mobil, až přijde váš otec, řeknu mu, že jsem vás s ním pustil, ale to je všechno, zbytek si musíte vyřídit sám jasné? A taky váš bratr musí navštěvovat psychiatra. To ale víte že?" ,,Jistě." Byl jsem v šoku, nemohl jsem tomu uvěřit. Pořád jsem ale netušil co budu vykládat tátovi až zavolá…
Vběhl jsem zpátky do pokoje a všechno jsem hned vyklopil. ,,To je super! Skvělý!" Mikeymu se rozzářila tvář. Frank se jen mírně pousmál, nic neříkal, jen nás pozoroval.

Reklamy

31. července 2007 v 13:00 | Zuziky
Prosím lidi, nepište mi sem ty komentáře jako "Prosíííím hlasuj pro mě v soutěži o nej blog!!!" Tyhle komentář budu mazat. Stejně pro vás hlasovat nebudu, vážně se omlouvám ale ne. Pište si to na svoje blogy nebo na ty, kterým to nevadí, ale tady fakt ne.
Díky
Z.

Red Rose - V. (end)

31. července 2007 v 11:38 | Z. |  Red Rose
den před Frankovo odjezdem…
Gerard's POV
Zítra Frankie odjíždí. Nenáviděl jsem loučení a věděl jsem, že tohle bude asi to nejtěžší v mém životě. Zase bylo ráno, zase jsem ležel vposteli vedle Elizi. Chtěl jsem se zase zvednout, obléct se a jít se třeba projít. Zastavil mě ale Eliziin hlas. ,,Dobré ráno lásko." ,,Ahoj Eli." odpověděl jsem. ,,Gerarde, proímtě, pak bych si s tebou potřebovala promluvit. Potřebuju ti říct něco hodně důležitýho pro nác pro oba." Hrklo ve mně, ale pak jsem se jí podíval do tváře. Smála se. Teď už jsem v sobě tu odvahu ale najít musel. ,,Já taky, taky ti musím něco říct. Promluvíme si po snídani jo?" ,,Dobře." Eliza se ještě zavrtala do postele, ale já jsem šel zase směrem dolů. Včera jsem koupil jednu rudou růži, miluju je a byl jsem si jistej, že Frankovi se bude líbitl taky. Vytáhl jsem jí ze schované tašky a sešel po schodech dolů. Zaklepal jsem na dveře. Nikdo se neozval. Zaklepal jsem znovu. Zase nic. Zkusil jsem pohnout klikou, bylo odemčeno. Vběhl jsem dovnitř. Stál jsem tam jako opařený. Bylo tam prázdno. Všude pečlivě uklizeno, ale nikde žádné Frankovo věci. Ani jedna. Do prdele musel se sbalit a odjet o den dřív. Růže mi vypadla z ruky a po tváři se mi začala kutálet slza. Proč??? Na posteli byla ale obálka. Šel jsem k ní, vytáhl jsem z ní papír a začal jsem se slzami v očích číst…

Silent eyes - VII.

31. července 2007 v 9:52 | Z. |  Silent eyes
Gerard's POV
Dlouho do noci jsem přemýšlel. O všem co mě zatím v životě potkalo. Frankie byl zatím to nejdražší a nejcennější, uvědomil jsem si, že bez něj bych se možná ani na tuhle operaci nedostal. Stejně jsem pak ale usnul, ráno mě probudil hlas sestřičky. ,,Pane Wayi!" Hned jsem se vzbudil, moc dlouho jsem stejně nespal. ,,Jo jo." Teď už jsem byl vzhůru úplně. ,,Je tady pan Iero. Do operace máte dvě hodiny. Mám ho k vám pustit?" Že se vůbec ptala. ,,No jistě!" Rychle jsem skoro zakřičel, jako bych se bál, že když to neřeknu dost nahlas a rychle, Frankie zmizí. Trochu se uchechtla. ,,Dobře dobře." Uslyšel jsem vzdalující se kroky, pak kroky, co se blížily. ,,Ahoj lásko." Usmál jsem se, i když jsem se bál. Moc jsem se bál, přál jsem si to už mít za sebou. ,,Ahoj Frankie." Přišel ke mně, políbili jsme se. Tohle mi chybělo. ,,Sakra, strašně se bojim…" Začal mě hladit po tváři. ,,Neboj se, všechno bude dobrý. Uvidíš že všechno dobře dopadne." ,,Ne ne nemusí to dopadnout dobře! Kurva nebudou mi operovat jen pitomí oči, do prdele budou se mi hrabat někde v mozku, budou hledat nějaký spojení nebo co to ten debil včera říkal.. kurva Franku…!" Najednou jsem na něj vyjel, ale do očí se mi nahrnuly slzy. Neodešel, ani se snad nelekl toho co dělám. Jen si mě k sobě pevně přitiskl. ,,Já vím… já to vím… ššš… já vím…" Obejmul jsem ho jak nejvíc to v týhle posteli šlo. ,,P-promiň Frankie… já… promiň mi to já jsem nechtěl křičet promiň promiň." Slzy se mi valily z očí, takový strach jsem ještě nikdy neměl. ,,To je dobrý… miluju tě, to bude dobrý." šeptal mi pořád do vlasů. ,,Já tebe taky. Chtěl bych… tak moc bych chtěl tě vidět… Víš co bych chtěl aspoň jednou v životě zažít? Alespoň jednou?" Zdvihl jsem hlavu k Frankiemu. ,,Co?" ,,Chtěl bych sedět v tom parku, tak jako předtím, ale chtěl bych tě u toho vidět. Chtěl bych vidět tvůj úsměv, vidět tvoje hebké vlasy, tvoje oči… a u toho poslouchat šumění listů. Alespoň jednou." Zase si mě k sobě přivinul. ,,Já taky Gee, já taky." Ani jsme nevnímali čas, dvě hodiny do operace uběhly tak rychle… ,,Pane Wayi! Už musíme…"


Změny na blogu

30. července 2007 v 16:47 | Zuziky
No, jen bych vám chtěla říct, že teď si trochu pohraju celkově s blogem, desing, rubriky atd, jasně že povídky tu zůstanou normálně všechny, ale abyste se nelekli když se vám něco změní a za chvilku to bude zase jiný :o) Ale nejspíš do desingu se pustim až večer, teď možná jen ty rubriky. Doufám, že se vám tu pak bude taky líbit a hlavně že budete pořád číst ty moje povídky :) A já budu pořád psát dokud mi ruce neupadnou :D (viz. animace dole :D )
Z.

Red Rose - IV.

30. července 2007 v 11:27 | Z. |  Red Rose
Gerard's POV
Když jsme vyšli nahoru, šel jsem hned směrem ke koupelně, kde jsem se chtěl podívat na sprchu, co s ní je. Eliza mě ale zastavila. ,,Miláčku, myslím, že sprcha už je v pořádku." ušklíbla se. ,,Jak to myslíš že je v p-" Chvíli jsem jí ještě nechápal. ,,Prostě s ní nic nebylo lásko. Jen jsem chtěla být s tebou. Celej den jsi byl s Frakem. To jsem ti ani trošku nechyběla? Hm?" Aha! Už jsem to pochopil, teď jsem měl sto chutí odejít od ní naštvaný, že nás vyrušila, ale pak jsem se zamyslel. Proboha vždyť je to úplně normální. Ona je moje žena. Gerarde ty blbče jsi ženatej a tvoje žena chce s tebou šukat! A ty chceš jít dolů, za tím o jedenáct let mladším klukem a šukat s nim! Řval ve mně zase ten hlas. Jo, takhle to znělo absurdně, ale bylo to tak. ,,Eli.. já.. já teď to nejde promiň." Odtrhl jsem se od ní. Bylo mi jí líto, ale sám jsem byl strašně zmatený. Musím jí to už brzy říct. Musím. Nemůžu jí dál lhát, já to nedokážu, ani až Frankie odjede. Tu chvíli jsem si ani nechtěl představovat, Frankieho odjezd… Pořád jsem se uklidňoval, že máme ještě dva měsíce, ale sám jsem v duchu věděl, že to uteče jako dva dny.. A pak bude… No? Co? Co bude pak gerarde?? ozval se zase ten hlas. Nevím, nevím, co bude pak.. Ještě nikdy v životě jsem neměl v hlavě takový zmatek jako právě teď.
o měsíc a tři týdny později…
Už jen týden. Jen jeden pitomej týden. A co jsem udělal? Před Elizou jsem se snažil chovat pořád jako "normální" manžel, dál jsem se potají scházel s Frankem. Eliziina oslava proběhla s jejími přáteli, byla nadšená. Díky bohu. Byl jsem na tom vlastně úplně stejně jako před měsícem a třemi týdny. Nic jsem jí neřekl. V duchu jsem si nadával, ale věděl jse, že už brzy bude muset přijít ta chvíle, kdy se buď dokopu k tomu jí to říct, nebo se to prostě provalí, což bude ještě mnohem horší. Tohle všechno jsem věděl, ale byl jsem strašnej srab. Bál jsem se, co by bylo potom se mnou, jak by to ranilo Elizu. Ležel jsem teď vedle ní v posteli. Jako každé ráno jsem se probudil dřív než ona, ale dneska to bylo ještě dřív než jindy. Podíval jsem se na mobil, bylo to mnohem dřív. Byly čtyři ráno. Kouknul jsem se na Elizu smutným a pořád zmateným pohledem. Zvedl jsem se, chtěl jsem vylézt a nevzbudit jí. Bál jsem se, že v každém, i v tom sebemenším, rozhovoru s ní bych jí to mohl říct. Hodil jsem na sebe džíny a triko co jsem našel jako první. Sešel jsem schody dolů a zaklepal jsem na Frankovo dveře. Po chvilce otevřel. Stál přede mnou jen v boxerkách, ve tváři rozespalý výraz. Hned bych se na něj vrhnul, ale teď jsem s ním chtěl spíš mluvit, když jsem věděl, že už brzy odjede. Dostal jsem nápad, jak si užít poslední chvíle spolu.

Silent eyes - VI.

30. července 2007 v 11:25 | Z. |  Silent eyes
ráno kdy má Gee nastoupit do nemocnice…
Gerard's POV
S Frankieho pomocí už jsem měl sbalený malý batoh… do nemocnice. Tak jsem nenáviděl to prostředí kde všude smrdí jen dezinfekce a všichni jsou oblečení do bílých plášťů. Teď tam mám jít zase. Prý na tři dny jestli to proběhne tak jak má… a jestli ne… na to jsem radši nemyslel. ,,Gee, už bysme měli asi vyrazit. Ať jsme u toho doktora včas." řekl Frank a já jsem ucítil jeho ruce kolem mého pasu. ,,Frankie… moc se bojim." Zabořil jsem obličej do jeho voňavých vlasů. ,,Já taky, ale neboj… budu s tebou… všechno bude dobrý." Utěšoval mě, ale slyšel jsem pochybnosti v jeho hlase. Já jsem byl taky nervozní, tak jako ještě nikdy. Konečně jsme vypadli z mýho bytu. po cestě jsme si povídali o všem možným, jen ne o té operaci. Sice jsme jí oba měli plnou hlavu, ale ze všech sil jsme se snažili soustředit na něco jiného. za chvíli jsme ale k té budově dorazili. Kolem houkaly sanitky, bylo slyšet, jak všude běhají lidé, doktoři. Svíral se mi žaludek. Frankie otevřel dveře a vešli jsme dovnitř. ..Tak tady by to mělo bejt. Jo, doktor Bryar." (no jo musíme Bobíka taky trošku zapojit XD ) řekl a cvakly dveře. ,,Dobrý den, vy budete pan Way že?" promluvil ke mně docela hluboký hlas. ,,Ano." Na nic jiného jsem se nezmohl, neměl už jsem sílu ani mluvit. ,,A vy?" To bylo asi na Franka. ,,Iero. Frank Iero." ,,Dobře, vy tady počkejte, pana Waye si teď vezmu s sebou. Za chvíli jsme u vás, pak ho zavedu na pokoj." Frankie mi stiskl ruku a já vyšel za tím doktorem, který mě teď držel za předloktí." Zaklaply dveře. ,,Posaďte se, tady." Opatrně mě posadil na židli. Snažil jsem se vzpomínat na to, co jsme zažili s Frankiem, na to jak ho miluju, to bylo to jediné, co mě tady ještě drželo…

Jsem zpět :o)

30. července 2007 v 8:14 | z.
Tak lidičky, máte mě tady zpátky :o) Jsem ráda, že Red rose se vám líbí (název se dá pochopit asi až n konci no ale nevadí) a teď se pustim do přepisování dalšího dílu Silent eyes a pak doufám dneska stihnu i Forbidden romance. Jen co to přepíšu, bude to tady. A Red rose dám dneska pokráčko určitě:o)
Z.

Red Rose - III.

29. července 2007 v 12:00 | Z. |  Red Rose
Gerard's POV
Sakra, sakra, sakra!! Co to tady plácám? Běhalo mi hlavou, ale pak jsem uviděl Frankovo rozzářený obličej. ,,Jasně že chci! To je super nápad Gee!" Gee? Řekl mi Gee? Páni, první člověk, co mi takhle řekl. A ten jeho smích.. No, teď už jsem si myslím byl svojí orientací jistý. Ale co Eliza? Říkala mi pořád jedna půlka mého já, ale ta druhá jí odporovala. Eliza je teď v práci! Teď jsi tu s Frankiem! Užívej si to! Jistěže jsem poslechl tu polovinu mého já, která říkala druhou možnost. ,,Tudy." ukázal jsem směrem k obýváku. ,,Páni! To je prostor!" vydechl Frank když jsme vešli dovnitř. ,,A ta obrazovka! Ty asi nemusíš chodit do kina co?" Frank mluvil pořád užaslým hlasem a já jsem se musel smát. ,,No, v kině jsem už dlouho nebyl to je fakt. Tak na co se mrknem?" podíval jsem se na něj. Nevěděl jsem, co má rád za filmy. ,,Já nevím, to je celkem jedno, hlavně že se budu dívat s tebou." Musel jsem se v tu chvíli červenat, cítil jsem to, ale nedalo se to zadržet. ,,Tak… co třeba Mezi námi děvčaty?" oba jsme se začali strašně smát, nemohl jsem se jeho smíchu nabažit. Pak jsem ale vyndal jiný DVDčko. Nevěděl jsem, jak se to jmenuje, pustil jsem to tam. Za chvíli se z toho ukázal nějakej historickej film, ale nechali jsme ho tam a celou dobu komentovali jejich oblečení, to jak mluví a zase jsme se smáli. Frankie se zvedl a začal napodobovat všechno, co tam dělali. Chodil, jako nějaká kněžna co tam byla, vystrkoval při tom ten svůj, ach bože, tak krásnej zadek. Pak přišla líbací scéna. Frankie se ještě chvilku smál, ale pak přišel rychlým krokem ke mně a sedl si na mě. Sakra, jeho rozkrok na mým, tohle nedopadne dobře. Zase jsem cítil jeho rty na mých, jeho jazyk v mojí puse. Pak jsem ucítil i něco jiného. V jeho rozkroku začalo něco tlačit, eh, co to asi bude že. Cítil jsem ho, začal se o mě trochu otírat. Myslel jsem, že moje kalhoty za chvíli prasknou. Takový vzrušení jsem už dlouho nezažil. Pochopil jsem, že tohle bylo to, co mi s Elizou chybělo, i když jsem se snažil sebevíc.
Myslel jsem jen na to, že teď mám Frankieho pro sebe, Eliza je v práci. Já, Frankie, prázdný dům.Byl jsem šťastný. Stáhl jsem mu triko a bloudil jazykem po jeho nádherném těle. Kdyby mi tohle někdo řekl před rokem, asi bych mu nevěřil. Někde uvnitř mě to bylo, ale nechtěl jsem si to za žádnou cenu přiznat. Cítil jsem Frankovo vzrušení čím dál víc. Jeho polibky začaly putovat směrem dolů po mém těle. Jeho horký, zrychlený dech jsem cítil všude.. Na rtech, krku, bradavkách, břiše, podbřišku a… Bože, takhle mě ještě nevzrušila žádná ženská. Měl mě v jeho nádherných vlhkých rtech a začal s nimi pohybovat. Nejdřív pomaleji, pak rychleji. Moje boky vyrazily proti jemu, nebránil mi. Stále rychlejší vzdechy, steny. ,,Ach Frankie.. Frankiiie!" skoro jsem vyjekl než jsem se udělal. Vyčerpaný jsem se opřel o pohovku a pořád ještě zrychleně jsem dýchal. Frankie se ke mně naklonil a políbil mě. Jeho polibek byl tvrdý, nadržený, bože. Věděl jsem, že budu muset taky něco dělat, ale zatím jsem měl zkušenosti jen s holkou. Ale na druhou stranu jsem byl já sám kluk, tušil jsem, co se mu bude líbit. Nemohl jsem ho teď nechat jen tak. Moje ruka zamířila k jeho rozkrou, pořád jsem ho líbal na rty, krk. Vzdychal moje jméno a to mě ještě víc povzbudilo v činnosti. Vzal jsem ho do ruky a začal pohybovat. Moje pohyby se zrychlovaly stejně jako jeho dech. Cítil jsem tu tekutinu na svojí ruce, nevím proč, ale strašně mě to vzrušilo. Oba dva jsme se vyčerpaně políbili. Jen jemně, už ne tak prudce a tvrdě. ,,Bylo to úžasný." zašeptal mi Frank do ucha a svalil se vedle mě, položil si hlavu na mojí ještě nahou hruď. Za chvíli usnul. Věděl jsem, že do hodiny se Eliza vrátí, tak jsem ho vzal do náruče a odnesl dolů, nechtěl jsem ho budit. Pak jsem posbíral jeho věci a odnesl je k němu. Musel jsem přes něj rychle přehodit deku, byl pořád ještě nahý a ještě jeden pohled na něj a už by v mým klíně začalo "něco" pořádně tvrdnout. Když jsem na něj tedy hodil tu deku, stulil se a na jeho tváři se objevil úsměv. Zase mi přejel mráz po zádech, musel jsem se taky pousmát. Ještě jsem vzal nějaký papír a tužku, nechtěl jsem, aby byl tak zmatený až se vzbudí. Bylo to krásný Frankie, děkuju. Až se vzbudíš, už tu asi bude Eliza, ale klidně přijď nahoru. Gee Naškrabal jsem to na ten papír. Nejdřív jsem chtěl napsat Gerard, ale došlo mi jak mi řekl. Gee. Tak, jako ještě nikdo. Vyšel jsem tedy po schodech nahoru. Sedl jsem si zase na gauč do obýváku a znovu pustil televizi. Běžel tam nějaký seriál, nechal jsem to tam. Moje myšlenky teď stejně byly u Franka. Asi za hodinu jsem uslyšel zvuk přijíždějícího auta. Povzdechl jsem si. Hlavou se mi zase začaly honit myšlenky, co bude se mnou a Elizou. Teď už jsem věděl, že před ní moc dlouho nedokážu skrývat to, co opravdu cítím. ,,Ty se koukáš na telenovelu?" uslyšel jsem za sebou Eliziin pobavený hlas. Pak jsem ucítil rty na své tváři. Ani to se mnou nehlo. Málem jsem se toho lekl, ale po tom, co se stalo s Frankem se nebylo čemu divit. ,,Ahoj." pozdravil jsem jí, myšlenkami stále ještě někde úplně jinde. U Frankieho.
Frank's POV
Páni, usnul jsem. Probudil jsem se u sebe, podíval jsem se pod deku. Byl jsem nahý. Tak to asi nebyl sen. Usmál jsem se. Na stolku vedle mě ležel papír. . Až se vzbudíš, už tu asi bude Eliza, ale klidně přijď nahoru. Gee Můj úsměv se ještě rozšířil. Teď jsem si byl opravdu jistý, že to nebyl sen. Vstal jsem z postele a rychle na sebe hodil boxerky a džíny. Nevěděl jsem, jestli je dobrý nápad jít teď nahoru, ale zase jsem netušil, co bych měl dělat tady dole. Po chvilce rozmýšlení jsem se tedy přeci jen vydal směrem po schodech nahoru. ,,Ahoj Franku! Co si dělal tam dole? To tě ta prohlídka města tak unavila že jsi usnul?" přivítal mě Eliziin hlas. Páni, úplně jsem zapoměl, že jsme před Elizou byli na prohlídce města. ,,Uh.. ehm.. no asi jo." Pokusil jsem se o úsměv. Vzadu vkuchyni jsem spatřil Gerarda jak se opírá o kuchyňskou linku. Hrklo ve mně. Sakra, jak se mám ovládnout když on je tak.. tak sexy. Nemohl jsem z něj sputit oči. Eliza byla otočená směrem ke mně a Gee mi poslal vzdušný polibek. Do prčic! Tohle ať mi nedělá! Jak se mám pak chovat před Elizou jako by se nic nestalo? ,,Co vy dva máte mezi sebou? Něco co bych neměla vědět?" Teď ve mně hrklo ještě víc. Ona nás prokoukne! Nebo co hůř.. už nás prokoukla. Ale to ne, její výraz byl pobavený. ,,No lásko.. uh.. přeci máš za týden narozky, tak nevyzvídej a nech se překvapit." Uslyšel jsem vysvobozující hlas Gerarda. Oddechl jsem si. Takže super, teď si myslí, že chystáme její narozeniny. To je super, vlastně budu moct být s Geem ještě víc. Skvělý. Usmál jsem se, vážně se mi ulevilo. Jenže taky mi došlo, jak je mi vlastně Elizi líto. Vždyť přeci Gerard nebude moct věčně předstírat, že je všechno v pohodě když není. Přesto jsem se nemohl ubránit tomu, soustředit se teď na přítomnost. Na Gerarda. ,,No pánové, já už mám dneska volno. Co máš teď v plánu Franku? A ty Gerarde?" zeptala se Eliza, podívala se nejdřív na mě, pak na Gerarda. ,,No… asi… asi půjdu zase dolů, ještě nemám vybaleno. A pak se nejspíš kouknu, co dávají v telce." Už jsem se otáčel směrem ke dveřím. ,,No já vlastně ještě potřebuju mluvit s Frankem. O samotě víš Eli?" No jo, vždyť vlastně plánujeme narozeniny, málem bych zapoměl. Zády k Elize jsem se ušklíbl. Zasmála se, věděl jsem, že je všechno v pohodě. Zase jsem se otočil zpátky, teď už budu mít dolů doprovod. ,,Tak já se půjdu osprchnout a pak do ložnice, koukat na TV. Doufám, že brzy přijdeš Gerarde." mrkla na něj Eliza. ,,Jasně miláčku." opětoval jí pohled Gee, ale už skoro běžel směrem ke mně. Eliza se otočila a odcházela. No super, zase máme chvilku pro sebe. Seběhli jsme po schodech dolů a Gerard zamkl dveře když jsme vešli do mého "bytu". Gerard se ke mně přiblížil zezadu a přitiskl se rty k mému krku. ,,Ale já si vážně musím vybalit." smál jsem se. ,,S tím ti rád pomůžu… nejdřív tričko, pak kalhoty… pak boxerky.." šeptal mi Gee do ucha a při tom jeho ruce sjížděly pořád níž a níž po mém těle. Smích mi z úst zmizel a vystřídal ho vzrušený výraz. ,,Ahh.. Gee.." V mých kalhotech už začínalo být vážně těsno. Někdo zaklepal na dveře. Sakra!! ,,Gerarde! Ta sprcha se zbláznila! Pojď tam prosímtě, třeba to zvládneš opravit. Promiňte, že vám teď ruším to vaše.. eh.. plánování." zase se smála. No plánovaní, rušila spíš něco jiného, ale to jsme jí teď jaksi opravdu říct nemohli. Ale teď Gerard nemohl říct ne. Bylo by to moc nápadné. Tak jsem si radši rychle sedl do křesla a do klína jsem si přitiskl polštář. Protože to, co bylo pod níc muselo být vidět nejmíň na vzdálenost sto metrů. ,,Dobře. Už běžim." řekl Gerard, ještě se ke mně naklonil a naše rty se o sebe lehce otřely. ,,Tak už běž." zašeptal jsem a pustil jsem televizi. Gerard odemkl dveře, Eliza se na mě jen usmála a oba dva vyšli nahoru. Zase jsem přemýšlel. Co bude dál. Co Eliza.. Pak jsem se ale konečně zvedl a konečně šel vybalit ty tašky. Vyndaval jsem jednu část oblečení po druhé a asi po půl hodině, kdy všechno kolem mě vypadalo celkem uklizeně jsem se zavrtal do postele a přepínal jsem chvíli stanice na televizi. Vypadalo to, že na nic zajímavého nenarazim a tak jsem televizi vypnul, chvíli jsem ještě koukal do stropu a pak jsem konečně usnul..

Red Rose - II.

28. července 2007 v 12:00 | Z. |  Red Rose
Gerard's POV
Šel jsem první, slyšel jsem jen Frankovo kroky za mnou. Cítil jsem jeho pohled v mých zádech. Nabíhala mi z toho husí kůže a já jsem ty pocity ve mně nemohl zastavit. Nešlo to. Konečně jsme došli domů. Do oddělené části našeho domu. ,,Tak tady budeš tenhle měsíc bydlet." otočil jsem se na něj a on se usmál. Bože, ten úsměv.. Sakra. ,,To je úžasný! Máte to tu strašně pěkný!" oči mu zářily jako malému dítěti. Byl tak nevinný, tak… Ale Gerarde! Na co to zase myslíš! Vždyť já přeci nejsem gay.. ne.. ani náhodou. Sedli jsme si na pohovku, která tam byla připravená. ,,No, moc se ještě neznáme, nechceš mi o sobě třeba něco říct? Vlastně kromě toho, že je ti 19 a jsi z New Jersey o tobě nic nevím. A prosím, tykej mi, přeci jen tak starej zas nejsem." Pokrčil rameny a začal se "představovat" ,,No, vystudoval jsem jazykovku, ale hrozně rád hraju na kytaru, ale táta.. no to je jedno. No a můj osobnější život… to ani nestojí za řeč." při posledních slovech se zarazil a sklopil hlavu k zemi. ,,Frankie, co.. co je s tvým tátou? Teda promiň, že se tak ptám, ale.." zarazil mě. ,,No táta, nevím proč ti to tu vykládám, ale když už tady budu měsíc, nechci aby sis myslel, že před tebou něco tajim. On mě prostě nenávidí. Od tý doby, co jsem mu řekl, že jsem…." znovu se zarazil a trochu se začervenal. Asi toho řekl trochu víc, než měl v plánu. ,,C-cos mu řekl?" vypadlo ze mě. Nechtěl jsem být vlezlý, ale tahle otázka ze mě vyskočila sama od sebe. ,,Že sem t-teplej…" zamrmlal si skoro pro sebe a nepodíval se na mě. ,,Promiň te, teda.. promiň, teď si o mě asi myslíš bůhvíco.. To jsem nechtěl. Prostě.. no. to je ten důvod, proč mě nenávidí." Ukápla mu slza. Ach bože, bylo mi ho najednou tak líto, ale chtěl jsem, aby věděl, že já proti tomu vůbec nic nemám. Dal jsem mu ruku kolem ramen. Zachvěl se. Vlastně já taky, ale chtěl jsem mu to dát najevo. ,,Díky." zašeptal a konečně se mi zase díval do očí. Potřeboval se vypovídat a já ho nechal. Naslouchal jsem každému jeho slovu. ,,Víš, já jsem měl holky. Ale pořád jsem si říkal, že tomu něco chybí. Postupně jsem si uvědomoval, že už s nimi vlastně.. nemám co dělat. Že není něco v pořádku. Ale nechtěl jsem si to připustit, až před půl rokem.. Něco se stalo.. víš.. s jednim klukem.." zase se začal červenat. ,,No a pak jsem pochopil… že to je to co mi chybělo. Že tak je to správně." Všechny ty věty, které říkal, jako bych důvěrně znal. Byly to ty věty, které se mi honily hlavou celé poslední dny. To, že nemám co dělat s Elizou, ty podivný rány v břiše v přítomnosti Franka… Ale tohle přeci nemůže být pravda! To nejde! Frank na mě zíral, musel jsem asi vypadat divně, když mi to všechno docházelo. ,,Gerarde, stalo se něco? Promiň jestli jsem něco…" ,,Ne! Ty nic, to jen já.." ,,Co se děje? Co je s tebou?" koukal na mě. ,,Frankie, polib mě prosím. Prosím." vydal jsem ze sebe. On na mě jen koukal, nevěděl, co se to se mnou stalo, ale za chvíli jsem ucítil jeho hebké rty na těch svých. Projela mnou vlna vzrušení, ale takového, jaké jsem ještě nikdy nezažil. Jen se dotýkal svými rty těch mých, cítil jsem jeho vůni, jeho roztřesenou ruku na svém krku. Pomalu jsem se od něj oddálil. ,,Promiň Frankie, promiň já.. nevím co se to se mnou děje, vážně netušim…" poslední slova jsem nedořekl. Zase jeho horké rty na mých, jeho ruce na mých zádech, jeho piercing, jazyk, krk… Ach bože! Musel jsem se od něj odtrhnout. Trochu zmateně se na mě podíval. ,,Frankie, já.. tam nahoře už bude Eliza.. moje.. moje.. manželka, bože. Radši půjdu, to bude asi lepší." málem jsem zakopl o vlastní nohy když jsem odcházel. Bylo to všechno tak strašně zmatený. Nevěděl jsem co se to se mnou děje. Jestli jsem na kluky, proč jsem si to neuvědomil dřív? A jak bych to měl říct Elize? A co Frankie? Jak se na mě teď bude koukat? V hlavě jsem měl tisíce otázek a co bylo nejhorší, ani na jednu z nich jsem si nedokázal odpovědět.
Frank's POV
Zavedl mě dolů, kde jsem měl teď bydlet. Bylo to tu moc hezký. Věděl jsem, že máme ještě hodně času, posadili jsme se na gauč a povídali si. Řekl mi, ať mu o sobě něco řeknu. To neměl dělat, protože se většinou rozpovídám víc, než bych chtěl. A taky že jo. Zase jsem se ukec o tátovi, nakonec ze mě stejně vypadlo, že jsem gay. Tohle jsem nedokázal skrývat. A už bohužel ani ne to, že mě Gerard tak neskutečně přitahuje. Kdykoliv se o sebe naše těla jen na zlomek vteřiny dotkla, projel mnou jakoby proud vzrušení, naděje, strachu.. Povídali jsme si do té doby, než jsem se zase rozbrečel. A do té doby než mi řekl tu větu, která mě zaskočila tak, jako ještě žádná jiná. ,,Frankie, polib mě. Prosím." Koukal jsem na něj, co koukal, civěl, ale moc dlouho jsem nečekal. Bál jsem se, že bych takovou příležitost nemusel už dostat. Přitiskl jsem svoje rty na jeho, vnímal jsem jen ten okamžik. Bože, cizí chlap, o 11 let starší.. Zní to šíleně, ale Gerard vypadal tak na dvacet takže mi to ani tak blbý nepřipadalo. Nechoval se vůbec jako usedlý manžel a ani tak nelíbal. Bože, jeho rty, jazyk.. Bylo to nádherný. Pak se ode mě ale odtrhl. Chápal jsem to, ale stejně mě mrzelo, že se naše rty nesetkaly na delší dobu. ,,Frankie, já.. tam nahoře už bude Eliza.. moje.. moje.. manželka, bože. Radši půjdu, to bude asi lepší." vypadlo z něj, ještě jsem si myslel, že nedojde ani nahoru, protože se mu nohy motaly, jako kdyby vypil několik flašek piva.. Ale nakonec stejně odešel. Vyšel po těch schodech, slyšel jsem jeho kroky v jejich horním patře. Lehl jsem si ještě v oblečení na postel, kterou jsem tam měl přichystanou, usnul jsem asi někdy k ránu. Celou noc jsem musel přemýšlet o tom, co se tady stalo. Kdyby alespoň nebyl ženatý.. Neudělal jsem chybu? Vždyť teď musí být úplně zmatený, to já jsem sice taky, ale určitě mnohem míň než on. Ve všem jsem měl zmatek. Tedy vlastně… skoro ve všem. V jednom jsem měl jasno. V tom, že alespoň ještě jednou, ještě jednou chci cítit jeho rty na těch mých. Alespoň jednou, i kdyby to mělo být naposled a už nikdy by se to nemělo opakovat.
Vzbudil jsem se a podíval jsem se na mobil, který ležel vedle mě na nočním stolku. Půl jedenácté, no to jsem se zase předvedl. Měl jsem přijít v devět na snídani. No nic, budu tam muset jít teď, omluvit se. Vůbec jsem se tady nevyznal, Eliza mi ještě po telefonu říkala, že mi trochu ukážou město a okolí. Jo to by se hodilo, nejen kvůli tomu, že bych poznal okolí, obchody, přírodu, ale taky mi došlo, že kdyby zase Eliza měla moc práce, kdo by pak přišel na řadu jako průvodce? Musel jsem se ušklíbnout, i když jsem vlastně vůbec nevěděl, jestli to tak bude. Jen jsem věděl, že je tu jistá šance. A tak jsem vstal z postele, z ještě nevybalené tašky jsem vyndal trochu vytahané černé triko, hodil jsem ho na sebe a k němu džíny. Zapnul jsem pásek, přešel k zrcadlu, jako každé ráno napatlal nějakým způsobem stíny (pokaždé originální) a vyšel jsem po schodech směrem k jejich jídelně. Tam už jsem kupodivu trefil docela dobře. Až jsem se tomu divil. Jistě že už tam nikdo neseděl, ale byl tam přichystaný jeden talíř a kolem něj různý tácy s jídlem. No teda, ty si ale žerou, napadlo mě, ale pak už jsem se vydal přímo ke stolu. Měl jsem hlad.
,,Ah-ahoj." uslyšel jsem za sebou trochu nejistý, ale už známý hlas. Málem jsem se přitom zadusil na mrkvi. ,,Ahoj." odpověděl jsem a zadíval jsem se Gerardovi do očí. ,,Jsem tvůj průvodce. Pro dnešek." Já to věděl! Sakra já to věděl! Měl jsem najednou chuť skákat do stropu, měl jsem strašnou radost. Moje tělo taky… ,,No tak to je super! A kde je Eliza?" zeptal jsem se ještě a rychlostí blesku jsem do sebe soukal další kousky mrkve. ,,No, zkus hádat. V práci." Byl jsem štěstím bez sebe, i když jsem vlastně věděl, že tohle nemá budoucnost, že to vůbec nemá cenu, ale po dlouhé době jsem cítil, že jsem zase šťastný. ,,Tak vyrazíme ne?" vyhrkl jsem nadšeně a vyskočil od stolu. ,,Frankie, venku prší. Nechtěl bys třeba zůstat tady? Eliza přijede večer. Máme tu nějaký filmy…"

Red Rose - I.

27. července 2007 v 15:00 | Z. |  Red Rose
V tomto příběhu je Gerardovi 30, je ženatý, ale tuší, že je něco špatně. Něco, co nedokáže pojmenovat. Se svou manželkou Elizou žijí v Kalifornii a pronajímají spodní část svého domu, většinou pro studenty ze zahraničí. Frankovi je 19, studuje v New Jersey a právě dostane nabídku na dva měsíce pobytu v Kalifornii…
Gerard's POV
Žil jsem poměrně normální manželský život. Tedy alespoň donedávna jsem si to myslel. Elizu, svou ženu jsem miloval, ale v poslední době jsem začínal mít pocit, že jí nemůžu milovat tak, jak bych chtěl, tak jak by si ona zasloužila. Nevěděl jsem, čím to je, ale čím víc jsem se to snažil vyřešit, tím víc se mi zdálo, že se od Elizi vzdaluju. Zase bylo léto, což znamenalo, že k nám zase přijede nějaký student. Tentokrát to měl být devatenáctileý kluk z New Jersey. Trochu jsem se na něj ptal, přeci jen jsem chtěl vědět, koho pošlou k nám do domu. Dozvěděl jsem se, že je to prý trochu zamlklý, ale hodný kluk. Jmenuje se Frank Iero. No, tak tohle by snad mělo být v pořádku. Eliza už o tom věděla a vypadala taky spokojeně. Ale bude tu jen na měsíc. Ale nikdy jsem se s těmi studenty co tu byli moc nepřátelil.. To se teď mělo změnit…
,,Eli! Za chvíli by tu asi měl být ten kluk co u nás bude bydlet, Frank! Půjdu kousek před dům, aby sem trefil." oznámil jsem Elize než jsem odešel. Byla nahoře a tak jen odpověděla ,,Jasně." a já jsem se vydal naproti tomu Ierovi. Aspoň si s ním trochu popovídám, uvidím, co je zač. Á vypadá to, že támhleto bude on. Blížil se ke mně pomalu kluk s delšími hnědými vlasy, spadajícími mu do obličeje. Měl na sobě otrhané džíny (tuhle klasiku si prostě neodpustim :o)) a bílé triko s nějakými nápisy. Taky jsem si nemohl nevšimnout jeho potetovaných rukou. Když se přiblížil ještě víc, všiml jsem si černých rukavic s ustřiženými prsty, černě nalakovaných nehtů a černých linek, rámujících jeho sametově hnědé oči. Bože, když přišel ke mně, ucítil jsem v břiše nějakou ránu, která mi ale kupodivu byla příjemná. ,,D-dobrý den, já jsem Iero… Frank." představil se. Další rána v břiše. Podal mi ruku, já jí stiskl. Zase ta rána. Co se to se mnou sakra děje?? ,,J-j-já jsem Gerard Way. Budeš bydlet u mě a mojí ženy. Je doma, za chvíli ti jí představim. Nemohl jsem od něj odtrhnout pohled. Nechápal jsem svoje tělo. Nechápal jsem, co se se mnou děje, ale v jeho přítomnosti se mi pomalu podlamovala kolena.
,,Dobrý den, já jsem Frank Iero." podal ruku Elize. Tak krásný hlas… Kroť se Gerarde! ,,Eliza. Já teď musím do práce, volali mi, že musím hned teď přijet. Popovídáme si kdyžtak večer, Gerarde, ukaž zatím Frankovi kde bude bydlet." Polil mě zvláštní, ale krásný pocit, že budu moct Frankovi všechno ukázat sám. Začalo se pomalu stmívat, vzal jsem jednu z jeho tašek a ukázal směrem dolů, kde bude bydlet.
Frank's POV
Konečně! Konečně jsem dostal příležitost vypadnout někam hodně daleko. Do Kalifornie. Na měsíc pryč od otce. Od otce, který mě tolik nenáviděl. Od té doby co se dozvěděl, že jsem gay. Ach bože, byl jsem tak naivní a myslel jsem si, že když mu to řeknu, bude se chovat normálně a bude mi říkat, jak za to nemůžu. Ale to jsem se zas jednou sakra mýlil. Schytal jsem nemálo nadávek i ran. Moc se mnou od té doby nemluvil, já s ním taky ne. Teď jsem mu jen s velkou radostí oznámil, že na měsíc odjíždím. Měl jsem ohromnou radost, ale zároveň jsem byl hodně stydlivý a tak jsem nevěděl, do jaké rodiny to přijdu, jak tam se mnou budou mluvit, co se tam bude dít. Čím víc jsem se blížil k tomu místu, kde jsem měl strávit celý měsíc, tím víc jsem byl nervózní. Myslí, že už jsem byl na té správné cestě, zbýval už jenom kousek cesty. Nikde nebylo moc domů, tenhle jeden byl docela opuštěný, ale velký s krásnou zahradou. Naproti mně, ještě docela daleko jsem viděl přicházející postavu. Když mi řekli, že budu bydlet u nějakých manželů, představoval jsem si nějakýho pána s uhlazenýma vlasama v upraveným obleku a jeho ženu. Vlastně až teď mi došlo, že jsem se vůbec nezajímal o to, kolik jim je. Myslel jsem si, že to bude něco kolem čtyřiceti. Ale ta postava, která se teď blížila ke mně na čtyřicet rozhodně nevypadala. Byl to nějaký muž v docela upnutých džínách, černém popsaném triku, s rozcuchanými černými vlasy. Nemohl jsem z něj spustit oči. Přišel až ke mně a ve mně v tu chvíli hrklo. ,,D-dobrý den, já jsem Iero… Frank." vypadlo ze mě po chvíli civění. ,,J-j-já jsem Gerard Way." představil se mi a naše ruce se dotkly. Bože, zamrazilo mě v zádech. Musel jsem trochu uhnout pohledem. Byl.. vážně krásný, ale Franku! Vždyť on je ženatý! To už nemám vůbec žádnou naději, že bych u něj já mohl mít šanci. Ale za chvíli jsme došli k jejich domu. Byl hrozně veliký a on mě uvnitř dovedl k jeho ženě. Byla pěkná, ale mě pořád mnohem víc zajímal Gerard. Představila se jako Eliza a hned řekla, že musí narychlo do práce, ať mi Gerard ukáže, kde budu bydlet. Vypadal šťastně, rozloučil se s ní a pomohl mi s taškou. Šli jsme pomalu směrem dolů, kde mě asi čekalo moje bydlení na tenhle měsíc.

Odjíždim na víkend :(

27. července 2007 v 12:07
Takže holky (nebo i nějaký kluci ale pochybuju), včera večer jsem se dozvěděla, že jedu na víkend pryč. Jenže problém je, že Silent eyes ani Forbidden romance ještě nemám přepsaný, takže až asi do neděle nebo do pondělka tady pokračování nebude. Ale napíšu to hned jak se sem dostanu. Ale aby to tu zase úplně nestálo tak jsem se rozhodla, že sem každej den přibyde jeden díl nový povídky, tu už mám přepsanou celou. Takže kdo budete chtít tak dneska odpoledne, dobře tak v 15:00 :o) tu bude první díl a zejtra a pozítří tu budou asi kolem poledne. Jen abyste teď nečekali pokráčka těch prvních dvou story. :o( Teď se musim už jít balit a pak pojedu, takže už bych to vážně nestihla.
Tak se tu mějte a pište komentáře k nový story jsem zvědavá až přijedu na vaše ohlasy :o)
Zuziky

Silent eyes - V.

26. července 2007 v 22:30 | Z. |  Silent eyes
Gerard's POV
Pořád mi v hlavě vířila myšlenka, že bych snad mohl vidět… Nikdy jsem se nemodlil, ale teď bych asi měl začít. Co když se to povede? Jenže taky tu byla druhá možnost. Co když se to nepovede? Co když kromě toho že nebudu vidět přibydou ještě další komplikace? Ale zase jsem se teď snažil soustředit na přítomnost. Protože teď, v tuhle chvílí, jsem šel vedle Frabkieho, držel mě kolem pasu a já si přál, aby tyhle chvíle nikdy neskončily. Za chvíli jsme byli před mým bytem. Podal jsem Frankiemu klíče, aby odemkl. Vešli jsme dovnitř. Tady už jsem se vyznal, teď už mě Frank vézt nemusel. ,,Páni, máš to tady moc hezký. Líbí se mi tu." řekl po chvíli zkoumání mého bytu Frank. ,,Díky. Zařizoval jsem to asi před rokem a půl, od tý doby jsem tu nic neměnil, šlo by to asi těžko." Chytl jsem ho za ruku a vedl do místnosti co měla sloužit jako obývací pokoj. Sedl jsem si na gauč a Frankieho stáhl s sebou. Přitulil se blíž ke mně, zachvěl jsem se. Pak se ale zvedl. ,,Kam
jdeš?" Trochu jsem se lekl. ,,Jenom něco pustim, koukám, že tu máš hodně CDček." Usmál jsem se. ,,Jo, dobře, něco vyber." Chvíli se tam přehraboval, pak se ozvaly první tóny nějaký písničky, tohle CD jsem si vůbec nepamatoval. Asi nějakej mix ploužáků nebo co… Ale to se teď docela hodilo tak proč ne. Zase si sedl ke mně a přitulil se. Ucítil jsem jeho horký dech na mém krku. Těžce jsem vydechl. ,,Franki…" ,,Ššš.." Začal mě hladit od krku až k mým bokům. Zajel mi rukou pod tričko. Já jsem ale jeho ruku vzal do té svojí a jemně mu jí odsunul. Položil jsem ho na gauč a já jsem si vedle něj klekl. ,,Chci prozkoumat každý milimetr tvýho těla… když ho nemůžu vidět, chci ho cítit Frankie." zašeptal jsem mu, zavřel jsem oči a nechal jsem své prsty samovolně klouzat po jeho těle. ,,Ahh…" uslyšel jsem jemné zasténání u mojí hlavy… Měl tak pevné tělo, jeho triko bylo dole, kalhoty taky… pak boxerky… Nevím čím to bylo, moje pohyby byly přesně směřované, jako bych ho před sebou viděl, měl jsem zavřené oči, ale cítil jsem místa na jeho těle, místa, kterých jsem se měl dotknout aby začal sténat. Vzal jsem ho jediným pohybem do pusy, trochu předsunul boky proti mně… Bylo to nádherné… Pak si mě přitáhl ke svojí hlavě a udýchaně mě políbil, lehl jsem si vedle něho na gauč. Přitiskl se ke mně, objal jsem ho kolem pasu. ,,Gee bylo to krásný. Tohle … bylo to poprvé a… díky že to mohlo bejt s tebou." šeptal mi do ucha. Páni, tak to se mnou bylo poprvé… Ještě těsněji jsem ho k sobě přitiskl, cítil jsem jeho už uklidňující se dech na mém krku. Byl jsem vážně šťasný. Myslel jsem si, že už Frankie usnul. Klidně oddechoval. Pohladil jsem ho v jeho jemných vlasech. ,,Miluju tě." uslyšel jsem tahle dvě slova, ta nejpoužívanější slova, ale z Frankovo úst pro mě znamenala jrozně moc. Nemohl jsem tomu uvěřit. ,,Cože?" Už neodpověděl, jen si položil hlavu na mou hruď. ,,Taky tě miluju." Pak jsme oba usnuli…

Forbidden romance - IV.

26. července 2007 v 21:30 | Z. |  Forbidden romance
,,Co je s nim Frankie? Prosím!" Do očí se mi nahrnuly slzy, měl jsem strašný strach, potřeboval jsem vědět co je s mým bráškou. Konečně Frank otevřel pusu. ,,Do prdele Gerarde tvůj brácha je v nemocnici! Já nevim co se ve vaší rodině děje, ale on se chtěl zabít kurva!" ječel na mě hystericky Frankie. Chápal jsem to, moje ruce na jeho ramenou polevily. Co jsem vlastně čekal? Vždyť jsem to mohl tušit. Ale slyšet to, to bylo o něco horší. Stál jsem a nehýbal se, koukal jsem někam za Franka, v hlavě Mikeyho. ,,Půjdeš tam se mnou?" zeptal jsem se ho. Přikývl. Vyšli jsme směrem k nemocnici, ale ani jeden jsme nepromluvili. Přemýšleli jsme, ale já důvod proč to Mikey udělal znal, Frank ne. Musel být zmatený, ale teď jsem mu to vysvětlovat nechtěl. Už jsme byli u nemocnice, nadechl jsem se a otevřel dveře. ,,Promiňte pánové, vy jste kdo?" zeptal se nějaký doktor, když jsme se zeptali na Michaela Waye. ,,Já jsem jeho bratr a tohle je jeho… no přítel." Kývl a zavedl nás k pokoji, kde ležel Mikey. Pootevřel dveře, nahlédl jsem nejdřív malou škvírou dovnitř, všude byli všelijaké přístroje, všude bílo, a jediná postel. Postel, na které leželo hubené, vysílené tělo. ,,Pane Wayi, pak se u mě zastavte až půjdete. Budu určitě tady na chodbě, jestli nebude něco akutního."

Silent eyes - IV.

26. července 2007 v 1:28 | Z. |  Silent eyes
Gerard's POV
A sakra, vypadá to, že někdo přišel. No, kdo jiný než sestra. Chvíli bylo ticho. ,,Pane I-i-iero!" skoro zaječela. Ale i kdyby nás viděla, to, že jsem se s Frankiem líbal, to přeci nebylo tak hrozný! Vždyť ona je mladá, to by mohla pochopit… A nebo něco jiného.. nebo.. A pak mi to docvaklo. Tedy, myslel jsem si, že je to ono, nic jiného mě nenapadlo. Že by měl Frankie menší… nebo možná větší problém? Musel jsem se pousmát, komu by neudělalo dobře to, že někoho vzrušuje žejoJ. Pak jsem ale radši zvážněl, přeci jen, ve dveřích nejspíš pořád stála ta sestřička, protože Frankie začal něco koktat. ,,No víte… my tady… eh.. no.. já taky Gee.. totiž… panu… panu W-wayovi… sem jakože.. no .. jako…. vysvětloval víte no a-" Ta sestra ho radši zarazila, ani jsem se nedivil, stejně by ze sebe Frank nedostal kloudný vysvětlení. ,,Jistě pane Iero. Mě je jasný, co jste tady panu Wayovi vysvětloval, ale prosimvás, zítra ho pustíme domů, mohl byste mu to vysvětlit až tam?" Smála se, to je dobře, vypadá to, že je všechno v pořádku. No, až na Frankovo problém, ale tady v nemocnici ho asi nevyřešíme. Ta sestra mi ještě podala jeden prášek a sklenici s vodou, pak odešla. ,,Byl to ten problém, kterej si myslim?" zeptal jsem se Franka když se zavřely dveře. ,,Eh… no … byl no." Styděl se, páni, to je tak… roztomilý. Uculil jsem se. ,,Frankie, jsi tak hodnej… Můžu mít ještě jednu prosbu?" zašklebil jsem se. ,,Copak to bude pane?" ,,Ještě jednu pusu prosíím." našpulil jsem rty a čekal na ty jeho. ,,Jo jen obyčejnou pusu bys chtěl? Tak to máš smůlu, obyčejná pusa to nebude." zasmál se, pak se ale naše rty konečně setkaly, zase, zase moje tělo zaplavil ten pocit, pocit, že je tu někdo kdo mě miluje, že je pro koho žít. Pak se ale odtrhl. ,,Už musím jít, víš, rodiče jsou doma a musim zítra do školy. Ale slibuju, že tady budu co nejdřív to půjde a půjdem k tobě jo? Budu se těšit. A Gee nezapomeň, zítra je pátek, o víkendu mám volno." Zachichotal se, pak se zvedl z postele a kousek asi poodstoupil. ,,Dobře, budu čekat." rozloučil jsem se, pak se ozvalo malé bouchnutí dveří. Vydechl jsem a celou noc přemýšlel o tom, co se stalo. Byl jsem šťastný. Opravdu šťastný.

Forbidden romance - III.

25. července 2007 v 20:20 | Z. |  Forbidden romance
Můj bože, bylo to to, co jsem si myslel. Rodiče se vrátili dřív. Mamka něco upustila na zem, to byla ta rána. Málem jsem se v tu chvíli udusil na Mikeyho "výtvoru" v mojí puse. Otočil jsem se. Po zemi se kutálely čerstvě natrhané třešně. Na chvíli jsem se podíval mamce do očí. Bylo v nich stejné vyděšení a zmatení jako teď v těch mých. Jen lapala po dechu, ale nevydala ze sebe ani hlásku. Slova se ale ujal táta. A nejen slova… Přilítl ke mně, vytáhl mě od Mikeyho který si jen rychle oblíkal boxerky a zapínal kalhoty. Za chvíli jsem ucítil tvrdou pěst blízko svého oka. ,,Ty prase! Tak proto chceš být doma! Když jsme pryč tak tady takhle nechutně zneužíváš svýho malýho bráchu!" řval na mě, ale hlas mu trochu přeskakoval, nemohl jsem si nevšimnout lesku v jeho očích. Ale on si myslel že Mikeyho zneužívám! To snad ne! Vždyť to není pravda! ,,Teď už je mi jasný, proč jsme objevili ty jeho jizvy. Kvůli tobě… ty snad ani nejsi můj syn." Poslední slova už jen šeptal, už nekřičel. ,,Ale tati já-" ,,Vypadni. Jdi, a nelez mi na oči." ,,Ale-" ,,Padej!" snažil se křičet, nešlo to, do očí se mu nahrnuly slzy, přesto se na mě už nepodíval. Nevšímal si toho, že do zad mu křičel Mikey, že to není pravda, ale on si stál za svým. Znal jsem ho moc dobře, věděl jsem, že teď s tím nic nezmůžu. Otočil jsem se ještě směrem k Mikeymu, seděl na gauči, jeho hubené tělo se třáslo. Koukal jsem na něj skrz rozmazaný obraz v mých očích. Viděl jsem, jak se Mikey zvedá a tátova pevná ruka ho strhává zpátky na gauč. Pohled jsem směřoval už jen ke schodům, vyšel jsem nahoru, vzal batoh, naházel do něj první věci co jsem našel. Šel jsem do Mikeyho pokoje, nevím, vážně nevím proč, ale vzal jsem jedno Mikeyho triko, triko co měl na sobě včera, leželo ještě na posteli. Hodil jsem ho do batohu a sešel jsem po schodech dolů. Dole jsem musel běžet, nemohl jsem se už podívat na Mikeyho, nemohl jsem, neměl jsem sílu. Vyběhl jsem na ulici. Až teď mi to došlo… Co budu teď dělat? Kam chceš asi tak jít Gerarde? Běhalo mi hlavou, ale neznal jsem odpověď. Přede mnou se rozprostíraly ty moc dobře známé ulice, teď ale měly jinou tvář. Zdály se mi temnější než kdy jindy. Šel jsem do části města, kde nebývá moc lidí. U první lavičky jsem se zastavil. Chvíli jsem seděl, pak se začalo stmívat. Lehl jsem si, nepřemýšlel jsem nad tím kdo mě tu uvidí, tady to beztak bylo všem jedno. Přemýšlel jsem nad Mikeym… V hlavě se mi objevil obraz jeho zjizvených rukou. Jak asi vypadají teď?Jak je asi teď Mikeymu? Jak je tátovi? Jak je mámě? Pod tíhou myšlenek se za chvíli moje oči zavřely. Usnul jsem…

návštěvnost

25. července 2007 v 15:34
Páni, tak teď jsem se mrkla na blog a koukám, na počítadle číslo 222.
Takže všem moc děkuju za to, že ty příběhy čtete a prosím pište komentáře :o)
Zuziky :O)

Silent eyes - III.

24. července 2007 v 20:18 | Z. |  Silent eyes
Frank's POV
Držel jsem svou ruku u jeho rtů a nemohl jsem přestat zírat na jeho oči. Já ani nevím co jsem si předtím myslel, když měl brýle… Asi že jeho oči budou nějak.. prostě jiný ale, jeho oči byly nádherné. Sice se nikdy nepodívaly mě do očí, ale byly krásné. Světle hnědé, jen kdyby viděly.. Viděl jsem jak se Gerard zakousl do sušenky, nějaké drobky mu zůstaly na jeho spodním rtu. Jedním svým prstem jsem mu po tom jeho spodním rtu přejel. Zachvěl se, já taky, moje tělo si dělalo co chtělo. Ty rty byly tak strašně jemné. Oba jsme se přestali smát. Jeho obličej zvážněl, mezi námi bylo strašné napětí, ale přerušil ho Gerardův pohyb. Jeho ruka směřovala k mojí levé ruce, na které byla sádra. Přejel po ní lehce svými prsty. ,,Ty máš zlomenou ruku Frankie?" Vzpamatoval jsem se. ,,Eh, jo, ale to je v pohodě, nic to není." Seděli jsme tam pak ještě asi dvě hodiny a během nich jsem se dozvěděl o Gerardovi skoro všechno co jsem mohl. Vyprávěl i o té autonehodě, kvůli které teď nevidí. Bylo mi ho líto, prý byl jediný kdo to přežil, to muselo být strašný. Zmínil se i o tom, že je gay, nestyděl se za to, ale když to řeklo, stejně ve mně samovolně hrklo. Ale vždyť já přeci nejsem… já nemůžu bejt… Zase to napnuté ticho. Najednou jako bych ze sebe nemohl vydat ani hlásku, moje tělo začal ovládat nový pocit.

Silent eyes - II.

23. července 2007 v 23:07 | Z. |  Silent eyes
Frank's POV
"Ach bože!" Na nic jinéh jsem se nezmohl, náš autobus se nezadržitelně řídil mimo silnici, do nějakého příkopu. Pak se převrhl. Nevěděl jsem, co mám dělat, v tu chvíli se ale asi nedalo dělat vůbec nic, teď už ne. Můj zrak se pořád upínal na Gerarda. Jak rád bych ho teď uklidnil, ale copak jsem mohl? Za chvíli si nebe a země vyměnili místo. Spadl jsem na Gerarda. Pak už jen rachot a pořád ten křik lidí kolem. Dopadli jsme na zem, autobus už se dál nehýbal. Pokusil jsem se pohnout, moje leá ruka mi ale vpohybu silně odporovala. Jenže já jsem musel. Viděl jsem Gerarda, ležel tam v bezvědomí, ale dýchy, díky bohu. Musím zavolat sanitku. Snažil jsem se druhou rukou nahmatat mobil, ale to už jsem kousek od sebe uslyšel ženský hlas. Teď se tedy musím dostat i s Gerardem co nejrychleji ven. To bylo jediné na co jsem v tu chvíli myslel. Víc než na svou ruku, která ale tak strašně bolela. Z posledních sil jsem vyrazil zbytek už tak rozbitého okna a vyplazil jsem se ven. Za sebou jsem hned vytáhl Gerarda. Položil jsem ho na trávu, ale musel jsem se vrátit, co když na tom byl někdo ještě hůř? Moc lidí tam ale naštěstí nebylo a vypadalo to, že všichni byli při vědomí. Aspoň že tohle je v pořádku. Taky jsem se poprvé pořádně podíval na svojí ruku. Byla skoro celá od krve, ale ještě kromě rozkouslého rtu jak jsme padali mi nic nebylo. Po chvíli už tu byla záchranka, z které hned vyběhla nějaká mladá holka. Hned jsem jí vedl tím směrem, kde byli ostatní. A hlavně Gerard. Vypadalo to, že Gerard je na tom z nich nejhůř. Všichni byli při vědomí, jen on ne. Po straně jeho tváře tekl tenký proužek krve. Ta mladá doktorka hned běžela k němu, ale hned mě uklidnila, že to bude v pořádku. Že to není zas tak vážný, jak to vypadá. Asi bylo na první pohled zřejmé, že o něj mám největší strach, ale sám jsem nechápal proč. Vždyť jsem ho znal ani ne hodinu. Ale v jeho přítomnosti mi běhal mráz po zádech, to jsem věděl jistě. Nějaký starší doktor přiběhl ke mně a koukal se na mojí ruku. "Ale to je v poř-" nedořekl jsem. ,,Mlčte. Stejně vás vezmeme do nemocnice, tak se nesnažte mi tu říct, jak jste v pohodě. Můžete mít klidně otřes mozku." No pěkně ráznej doktor, proběhlo mi hlavou a radši už jsem byl zticha, když jsem věděl, že nic nezmůžu. Ještě jednou jsem se podíval na Gerarda. Nakládali ho na nosítka. Ten pohled mi trhal srdce, ale nechápal jsem proč…